Staré kroniky přinášejí informace o přírodních pohromách. Z toho, jak se dnes začíná chovat, či spíše nechovat počasí, jde strach a člověk si uvědomí svou bezmoc a moc přírody. Změn i výkyvů počasí si všímají i staré pranostiky zanechané nám generacemi rolníků, které jsou opřené o jejich venkovní každodenní život. Život lidí byl s krajinou, a to nejen díky obživě, provázán víc než dnes. Nebude řeč o pranostikách, povětří a povětrnosti, ale právě o hospodářích a využívání krajiny a o tom, komu patří.

Problémům velké vody Na Šancích a samotnému sídlišti se věnovali či věnují jiní a důsledněji. Nebudeme se věnovat řešení sídliště a okolí, stavu a funkčnosti jeho infrastruktury a inženýrských sítí. Byly popsány závažné věci, takže se podíváme jen na drobnost, která s problémem souvisí. Lokální povodně, které opakovaně postihly sídliště Na Šancích, ukázaly mj. rozměr vnímání města a krajiny. Pohled poměrně smutný.

Dodatečná řešení

Politici se probírají vinou, tvoří pracovní skupiny a mají v kapse řadu historických řešení a projektů, které se vyklubaly po roce 2006 i těch, které se rodí dnes v roce 2015. Jenže problémy města, krajiny a lidí spolu souvisejí a neutěšený stav postupně prokořenil krajinou kolem celého města. Stav města a krajiny vytváří problémy. Lidé se chovají se stejnou mírou odpovědnosti k sobě a krajině jako dřív. Stejně jako tehdy i dnes se staví na problémových místech, což později vyvolává potřebu nejrůznějších silových řešení, pokud přijde v místě problém (zdi, poldery, navážky cest apod.). Je to jako začarovaný kruh namísto soustavné a cílené péče.

Anonymní krajina

Jsme na začátku příběhu o české krajině i sídelní krajině Chrudimi, jsme u prvních příspěvků, které se týkaly krajiny města. Bylo uvedeno, že od roku 1989 chybí celostní a cílená práce s krajinou. Není postupně naplňovaný dokument krajiny, který by cíleně vedl k její obnově, zlepšování a rozvoji, který by byl „nadstranický", nad politickým hašteřením a krátkodobým politickým plánováním. Území je plánováno především z pohledu nových zástaveb a silnic, ale nikoli krajiny jako takové a jejích struktur, čímž by se podobným věcem předcházelo a jako bonus bylo kolem nás pokud možno krásné a kvalitní prostředí.

Do krajiny se vloudila anonymita. Lány a jejich měřítko pohltily majetkovou strukturu. Vytratila se zodpovědnost, kterou nahradil byznys a tzv. dotace. Je smutné, že teprve nepříjemné věci nás většinou naléhavě nutí vnímat a zamýšlet se nad krajinou kolem sebe nebo nad plánováním území, nad tím, kde žijeme a co nás obklopuje a o čem to všechno je. Komu krajina patří a kdo a proč v ní zrovna takhle hospodaří.

Nějak se vytratilo, snad jako pozůstatek socialistického plánování, že odpovědnost je především na konkrétních lidech, kterým konkrétní pozemky v krajině kolem města patří a to i v případě vlastníků jako Státního pozemkového úřadu či města Chrudim. Stejně tak se zapomíná, že odpovědnost má i ten, kdo v krajině hospodaří. Krajinu „ochraňovanou" i tu hospodářskou ovládá byznys, maximální zisk a dotační politika. Ta formuje vztah megaspolečností ke krajině. Těmto společnostem vyhovuje dědictví kolektivizace, které upřednostňují před změnou měřítka a drobením polí.

Nutná péče o krajinu

Voda ukázala, že lidé by se o krajinu měli zajímat a starosta ani vláda to za nikoho neudělají. Voda přispěla k tomu, že sídelní krajina třeba konečně začne být brána vážně, bude jednou cíleně udržována a zlepšována, stane se součástí konkrétních krátkodobých i dlouhodobých politických priorit a plánů města, živého a naplňovaného záměru, odkazu příštím generacím. Voda ukázala, že péče a zlepšování krajiny by mělo být v zájmu všech. Zatím má území prioritu dopravy a zemědělské velkovýroby. Je škoda, že stamilióny do silnic nejsou stejně přirozeně, účelně a byť aspoň v menším vynakládány do obnovy a zlepšení krajiny. Ale třeba jednou.

Vlasta Koupal