„Korpus je ze smrku, postavy z lipového dřeva, to je na vyřezávání nejlepší,“ říká řezbář, který v prosinci loňského roku vytvořil první figurku Josefa a postupně k nim přidával další postavy tvořící biblickou scénu o narození Ježíška v betlémském chlévě.

Veřejnost nyní může popatřit na ústřední část, ke které Pavel Tapušík plánuje v následujících dvou letech přidat další dva kusy. „Ve výsledku by měl betlém měřit okolo čtyř metrů,“ poznamenává řezbář, když poodhaluje své další plány: „Rád bych do jedné části zpracoval postavy z chrudimských pověstí – třeba kapucína bloudícího u klášterní zdi.“

Nicméně už nyní je jasné, že jeho betlém patří do Chrudimi. Nad ústřední částí se pne kostel Nanebevzetí Panny Marie a Mydlářovský dům. Část budov, hlavně jesličky se svatou rodinou, jsou mimo jiné osvětlené.

Při bližším zkoumání odhalí pozorovatelé, že velké části figurek vedou ke končetinám tenké drátky. Betlém Pavla Tapušíka totiž měl být původně pohyblivý, nicméně letos jej diváci v akci neuvidí. „Motorek jsem nechával až na poslední chvíli a během víkendové zkoušky nám vyhořel, takže letos to bude ještě statické,“ poznamenává smutně řezbář, jenž uvažoval i o variantě s ručním pohonem, ale nezbyl mu čas.

Ostré rysy kováře

„Kůň,“ odpovídá po krátkém zamyšlení chrudimský řezbář na otázku, jaké figura mu dala nevíce práce. „Byla to fuška jej už vůbec nakreslit na dřevo, natož vyřezat.“ říká Pavel Tapušík a pokračuje:

„Je ale zajímavé, že se každému líbí něco jiného. Hodně lidí mi říká, že je moc pěkný Josef, což si nemyslím – byla to přeci jenom první figura. Osobně mám nejraději kováře – ten má pěkné, ostré rysy,“ poznamenává řezbář a ukazuje na scénku, kde se sešly obě figury – nejnáročnější i nejmilejší hned vedle sebe.

Pavel Tapušík vytvořil betlém ve svém volném čase. „Povoláním jsem strojní zámečník a není to nic zvláštního. Co se znám s dalšími řezbáři, tak odhadem 70% z nich jsou vyučení v černém řemesle – kováři, zámečníci,“ dodává autor chrudimského betlému.