Adopce významných hrobů je projekt Správy pražských hřbitovů. Široká veřejnost se může aktivně zapojit do péče o hroby významné z hlediska historického, uměleckého či společenského a společně tak zabránit zanikání a chátrání takových hrobů.

„Jan Nepomuk Štěpánek byl spolu s V. K. Klicperou nejdůležitějším obrozeneckým divadelníkem. Chrudim tak dala zemi skutečně významnou postavu, která se podílela na formování moderního českého národa. Adopce a oprava jeho hrobu tak byla především věcí cti,“ říká místostarosta města Jan Čechlovský.

„Náklady na opravu byly 89 125 Kč, desetiletý adopční pronájem vyšel město na 6410 Kč,“ doplňuje starosta Petr Řezníček. „Což není nic ve srovnání s významem a věhlasem osobnosti, jíž jsme tím vzdali úctu a dík,“ dodal starosta.

Náhrobek ve tvaru kříže se nachází v nejstarší části Olšanského hřbitova. Z nové informační tabulky umístěné u hrobu lze zjistit, o jakou historickou osobnost jde a kdo hrob adoptoval. Na tabulce je dokonce umístěn i QR kód.

Hrob Jana Nepomuka Štěpánka není jediný, kterému město zajistilo péči. Již dříve obnovilo rodinnou hrobku rodiny Rozvodovy na chrudimském hřbitově U Václava, která má status kulturní památky.

Od roku 2007 město pravidelně pečuje o několik hrobů svých významných osobností prostřednictvím Technických služeb. Je to hrob malíře Františka Müllera, jehož místo posledního odpočinku bylo zrestaurováno předloni, a například hroby doktora Pippicha, koncertní pěvkyně Marie Musilové, skladatele Aloise Hniličky, starosty Františka Wagnera a dalších.

Město Chrudim převzalo do hrob akademického malíře Josefa Papáčka
Město se postará o hrob malíře Papáčka

Jan Nepomuk Štěpánek
Herec, režisér, dramatik, dramaturg, překladatel, spisovatel, redaktor, publicista a divadelní ředitel Jan Nepomuk Štěpánek (19. 5. 1783 – 12. 2. 1844) se narodil v Chrudimi. Roku 1800 odešel studovat teologii do Prahy, studia ale na rok přerušil.
Po návratu začal překládat hry německých dramatiků a účinkovat v ochotnických hrách na Malé Straně. Od roku 1805 se pak definitivně rozhodl pro divadlo a nastoupil jako herec a nápověda Malostranského divadla. Také začal působit v řadě dobročinných institucí, v nichž působil ostatně i po celý zbytek života, redigoval a vedl časopis Česká včela.
Ve Stavovském divadle se vypracoval od ochotníka přes pomocníka ředitele a dramaturga českých představení až na pozici tajemníka, kterým byl jmenován roku 1816. Rok nato byl jmenován čestným občanem Prahy, roku 1820 obdržel zlatou medaili císaře Františka I. a roku 1824 pak byl pověřen vedením divadla.
Za svého působení ve Stavovském divadle se zasloužil o návrat českých her do repertoáru Stavovského divadla po roce 1812, položil základ českému divadlu, svou dramaturgií přitáhl měšťany s prostým vzděláním a rozšířil tak lásku k divadlu mezi další vrstvy obyvatel. Za jeho působení zde bylo nastudováno více než 120 českých her, významnou měrou propagoval také evropskou operu. Rozvinul za svého působení také operní dramaturgii, významně se podílel i na rozvoji baletu, zpěvohry a pantomimických představení. Jeho překladatelská činnost v počátcích českého divadla dala základ pro rozvoj českého divadelnictví.
Mezi jeho nejznámější hry patří: Břetislav První, český Achilles, aneb Vítězství u Domažlic (1812), Obležení Prahy od Švejdů (1812), Čech a Němec (1816), Jaroslav a Blažena aneb Hrad Kunětice (1817), Berounské koláče (1818), Loupežníci na Chlumu (1820), Pivovár v Sojkově (1823), Alína aneb Praha v jiném dílu světa (1825).