Jednu bariéru poznala při procházce, kterou s ní absolvovala odborné instruktorky královéhradecké obecně prospěšné společnosti Tyfloservis. Ženy se rozpačitě zastavily u rozbořené dlažby vodícího pásu pro slepce před Divadélkem Mír v Palackého ulici. „Taková jáma je vlastně past i pro vidícího! Navíc nejde zvuková signalizace u semaforu. Už mám zkušenosti s podobnou křižovatkou v Praze, kde se rovněž musím spoléhat na vnitřní pocity,“ říká Pavla Waňkowská.

Místostarosta města Petr Řezníček okamžitě sjednává nápravu. „Dlažbu promptně opravíme, semafory už fungují. Byl bych rád, kdyby nás občané sami upozorňovali prostřednictvím telefonátu, webových stránek nebo osobně. Snažíme se všechno podchytit, ale je to velmi obtížné,“ vysvětluje Petr Řezníček.

Něsto není bezbariérové

Město není bezbariérové ani náhodou, tvrdil vozíčkář Jaroslav Netolický, který se angažoval ve Svazu zdravotně postižených lidí. Chrudim měl zmapovanou do posledního schůdku. I přes svůj zdravotní handicap byl do poslední doby vitální. Když nedávno zemřel, město muselo přeobsadit jeho funkci v sociální komisi. „Vypracoval jsem podrobnou studii chodníků a ulic, z nichž jsou mnohé skutečně pro vozíčkáře k nepřekonání. Předložím ji zástupcům města,“ řekl ještě před svým odchodem ze života Jaroslav Netolický.

Poukazoval na „drobnosti“, které pěší jen těžko budou vnímat. Například to byl vysoký obrubník u kamenného zábradlí na křižovatce U Kálese, odkud se vozíčkář mohl jen těžko dostat k Bídě. „Nechám prověřit, z jakého důvodu zde není vyhotoven sjezd a hned na jaře se budeme snažit tento nedostatek odstranit,“ přislíbil při rekonstrukci Široké ulice starosta města Jan Čechlovský. Zima skončila, a tak ho budeme s dotazem vbrzku kontaktovat