Většina občanů naší republiky o Mali doposud příliš neslyšela, ještě menší procento Čechů tam někdy bylo. Přesto je to obrovská země západní Afriky, která je v porovnání s Českou republikou více než desetkrát větší. A právě v této zemi má nyní česká armáda nejvíce svých vojáků v Africe. Vlastně se dá říci, že je to první větší nasazení českých vojáků v novodobé historii AČR na tomto kontinentě.

Prestižní úkol

Češi v rámci EUTM dostali prestižní úkol. Četa výsadkářů z Chrudimi zde plní úkoly Force Protection hlavního velitelství operace EU TM Mali. Mezi hlavní povinnosti chrudimských výsadkářů tak kromě hotovosti QRF (Quik Reaction Forces Síly rychlé reakce) a doprovodu příslušníků EUTM patří i ostraha celého objektu a všech příslušníků velitelství.

Má to určitá specifika. Předně, je to v Africe. I když hlavní boje se odehrávají dál na severu, stále to je tatáž země. Africká země, kde se situace může změnit ze dne na den. Ostraha jakéhokoliv objektu je tu proto dost jiná, než například ostraha kasáren v České republice. Musíte být neustále pozorní, nesmíte se nechat ukolébat zdánlivým klidem a být připraveni kdykoliv čelit jakémukoliv problému. To je hlavně psychicky velmi náročné.

Českým výsadkářům v ostraze velitelství sekundují i vojáci malijské armády. Spolupráce s nimi je bezproblémová, své úkoly zvládají na jedničku. Pro ně je to ještě o větší prestiži. Už samotná příslušnost k malijské armádě je v očích běžných Malijců velmi ceněná. To, že se mohou podílet i na ostraze velitelství operace EUTM tak považují za opravdový projev důvěry. Malijští vojáci se s těmi našimi rychle sblížili, někteří se dokonce snaží naučit základní česká slovíčka. Pro nás je však bambarština stále velkým oříškem.

V pohotovosti

Ale jak už bylo řečeno, ostraha velitelství je jen jednou ze tří oblastí, kterou čeští vojáci v rámci EUTM zabezpečují. Mezi další úkoly patří hotovost QRF . Ve dne v noci je jedno družstvo výsadkářů připraveno vyrazit kamkoliv v rámci operační oblasti. Na tento úkol jsou nejen dobře vycvičeni, ale také vybaveni. Mají k dispozici plně vybavená mateřská vozidla LR130 Kajman a také lehká pancéřová vozidla Iveco LMV. Ke standardní výzbroji výsadkářů patří i jejich osobní zbraně, jako jsou útočné pušky CZ 805 Bren A2, pistole Glock 17, ale také kulomety Mk48 Minimi nebo pušky SVDN Dragunov. Vzhledem k charakteru QRF má každé družstvo minimálně jednoho kvalifikovaného specialistu CLS (Combat Life Saver), tedy vojáka vycvičeného pro poskytování lékařské pomoci. Vojáci jsou připraveni také jazykově, což je při mezinárodních akcích vždy nezbytně důležité. Výsadkáři jsou tak v rámci QRF připraveni na každou eventualitu a již to několikrát (zatím však jen při nácviku) také dokázali.

Posledním úkolem Chrudimáků je doprovod představitelů EUTM Mali k plnění jejich povinností. Jezdí se tak nejen po Bamaku, ale časté jsou i výjezdy do okolí. Vzhledem ke klidné bezpečnostní situaci v hlavním městě se na tyto eskorty používají nejčastěji civilní vozidla, která přeci jen mezi civilním obyvatelstvem nezpůsobují takový rozruch. Přesto někdy přijdou na řadu i naše Kajmany. Jízda v těchto vozidlech je pak pro většinu příslušníků EUTM příjemnou změnou.

Neznámá Afrika

To jsou všechno ale standardní úkoly, na které jsou chrudimští výsadkáři zvyklí a které už nejednou v různých zahraničních misích plnili. Velkým přínosem a naprosto novou zkušeností je proto hlavně samotné nasazení v Africe. Je to první větší samostatný český kontingent na „černém kontinentě", jak se Africe přezdívá. Veškerá výzbroj a výstroj, stejně tak i naše standardní operační postupy tu projdou další novou zkouškou, která nám ukáže, jestli jsou naše postupy a vybavení správné, a na co se popřípadě více zaměřit při našem dalším nasazení. Proto poznat Afriku, její podnebí a zvyky, může být do budoucna nejen pro chrudimské výsadkáře, ale pro celou AČR jen přínosem.

Agresivní klima

Mali, stejně jakou celou Afriku, lze s předchozími misemi totiž jen stěží srovnávat. Jak prohlásil jeden z příslušníků čety, zástupce velitele družstva D. B.: „I když jsme to tak trochu očekávali, musím přiznat, že podnebí v Mali je více agresivní než v Afghánistánu. Teploty jsou tu o něco vyšší, ve stínu je běžně kolem 40°C. Také vlhkost je vyšší. Výrazně jiná je pak nadmořská výška. Na Shanku jsme byli v nějakých 2000 m n.m. Tady je to kolem 300 m." „ V Afghánistánu jsme se aklimatizovali během týdne, tady nám to trvalo o něco déle…„ dodává další z příslušníků družstva, starší specialista D. Š..

Hrozí malárie

Kromě podnebí se výsadkáři musí také potýkat s dalšími nepříjemnostmi. Oblastí hlavního města Bamaka, kde čeští výsadkáři působí, protéká řeka Niger. Nejen díky tomu spadá celé území do malarické oblasti. Před malárií, touto exotickou nemocí přenášenou komáry, se tak naši vojáci musí mít na pozoru a dodržovat určitá pravidla. Mezi ta hlavní patří kromě pravidelného užívání antimalarik i nošení dlouhých rukávů či používaní repelentů. „Stejně se těm malým potvorám nedá úplně vyhnout," prohlásil však jeden z chrudimských výsadkářů a má stoprocentní pravdu. A to naši jednotku ještě čeká období dešťů, kdy aktivita komárů výrazně stoupá. Malárie, ale i další exotické choroby jsou tak rizikem, se kterým je každý příslušník EUTM seznámen a svým způsobem i smířen.

Obstát se ctí

Výsadkáři 43. výsadkového praporu z Chrudimi nemají za sebou ani polovinu mise. Čeká je ještě dlouhá doba, než se vrátí do svých kasáren, ke svým rodinám a přátelům. Po celou tuto dobu budou dál plnit svěřené úkoly tak, aby i v tomto zahraničním nasazení obstáli se ctí.

rotný Martin Šromovský, Mali

Rozhovor s velitelem české jednotky Markem Štěpánkem

Jaké byly po příletu vaše první dojmy z Bamaka?

První dojmy? Všichni jsme se okamžitě zpotili a první dojmy byly opravdu doslova vřelé.. Při přesunu z letiště už jsme poznali, že jsme se ocitli v Africké zemi, všude spousty lidí a spousty zvědavých očí, ale i mávajících rukou. Takže dojmy byly vřelé a pozitivní.

Tato oblast je hodně odlišná od zvyklostí v Čechách…

Nejde srovnávat tuto zemi s naší vlastí, je zde všechno jinak náboženství, lidé, podnebí, prostě vše, ale velice pozitivní je přístup místních obyvatel k nám jako vojákům.

Jak moc je náročná v prašném a horkém prostředí Afriky údržba techniky a zbraní?

Technika i zbraně samozřejmě trpí vysokými teplotami i prašným prostředím a když už jsme u techniky, tak ani pohonné hmoty nejsou zdaleka evropské úrovně, proto je třeba technice i zbraním věnovat větší pozornost, než v mírném klimatu.

Co místní obyvatelstvo? Jak vás vnímá?

Místní obyvatelstvo je nám velice nakloněno, naši přítomnost kvituje s povděkem. Rozhodně jsme se nesetkali s žádným odporem vůči nám, pokud plníme úkoly v přítomnosti místního obyvatelstva, reakce jsou vždy kladné.

Jaká je bezpečnostní situace v hlavním městě, kde působíte a jaká je na severu země?

V hlavním městě je situace klidná a nepředpokládáme její zhoršení, na severu země stále probíhají boje, ale již ne s takovou intenzitou.

Jistě jsou těžké klimatické podmínky.

Začátek nebyl příliš lehký, aklimatizace zabrala řádově týdny na rozdíl od Afghánistánu, kde stačilo na aklimatizaci pár dní.

Jaké jsou vaše nejsilnější zážitky z dosavadního působení?

Nevím, jestli bych to nazval nejsilnějším, ale určitě nejzajímavějším zážitkem doprava v hlavním městě. Představte si dvouproudou silnice ve městě, přidejte k ní normální městský provoz a do každé mezery v tomto provozu přidejte 4 až 5 skútrů a máte výsledný obrázek nezřízeného dopravního chaosu, který ale kupodivu funguje.