Kliknutím zvětšíteVýměník nyní nově nabízí i služby pro širokou veřejnost. O podrobnostech týkajících se těchto programů mluvila vedoucí sociálních služeb LUCIE ANTES.
Péče o duševní zdraví už několik let nabízí služby pro lidi s duševním onemocněním. V nedávné době ale přibyla i služba pro veřejnost. O co přesně se jedná?
Po koronavirové pandemii a změnách, které provázely téměř každého z nás, se chceme více otevřít i veřejnosti. Rozjíždíme proto služby pro lidi, kteří mají potíže v práci nebo v kolektivu, cítí, že prochází nějakou změnou, trápí je například dlouhodobě špatná nálada, ale neví, co se jim přesně děje. Jsme tu také pro ty, kteří zatím nemají stanovenou diagnózu od psychiatra nebo nevyužívají psychologických služeb.
Vedoucí sociálních služeb Výměník Lucie Antes.Co musí člověk, který by měl zájem služby Výměníku využít, udělat?
Na začátek stačí, aby si se mnou domluvil schůzku. Rozebereme spolu, v čem potřebuje pomoci, a společně vybereme typ podpory, která by pro něj byla nejvhodnější. Nabízíme individuální konzultace ohledně zaměstnání. Dále se klienti mohou skrze skupinové aktivity naučit lépe fungovat v kolektivu a zvládat psychické potíže.
Jedná se o poměrně novou možnost. Vnímáte, že je ve společnosti potřeba a je o ni zájem?
Cítíme, že k nám přichází úplně jiná skupina lidí, než jsme byli zvyklí. Kromě lidí s velmi závažným duševním onemocněním, pro které tu vždy místo máme, přichází čím dál víc lidí například s úzkostmi. Ti jsou často zaměstnaní, ale bojí se, že by o svou práci vinou změn na pracovním trhu mohli přijít. Chodí k nám také klienti, kteří zaměstnaní byli, ale dostali výpověď, a vrací se tak do našich služeb.
Chystáte kromě pracovních skupin a individuálních konzultací i další služby dostupné pro veřejnost?
Nově rozbíháme podpůrnou skupinu s názvem Do práce s Výměníkem, která bude sloužit zejména těm, kteří aktuálně hledají práci. Naučíme je psát motivační dopisy a sami zjistí, jaké jsou jejich silné stránky a jaký typ práce je pro ně vhodný, tak aby si ji dlouhodobě udrželi. Rádi bychom také založili skupinu přímo pro studenty nebo čerstvé absolventy, kteří neví, co by mohli nebo nemohli dělat. Zájemci, kterým nejsou cizí různé výtvarné techniky, se také mohou přidat do naší arteterapeutické skupiny, kde se naučí pracovat s nepříjemnými emocemi, které jim mohou bránit v zaměstnání.
Zmínila jste, že cílem spolku je také osvěta na straně zaměstnavatelů. Na jaké firmy či obory se zaměřujete?
Snažíme se dostat tam, kde s námi mluvit chtějí a kde cítíme, že máme dveře otevřené. Míříme do firem, kde dbají na určitou společenskou odpovědnost, téma duševního zdraví zaměstnanců je jim blízké a chtějí svým zaměstnancům nabídnout i něco navíc. Nejde ani tak o velikost firmy jako o to, jestli je v dané společnosti někdo z vedení tomuto tématu nakloněn nebo ne.
Jak by měla péče o duševní zdraví zaměstnanců vypadat?
Jednou z variant je firemní psycholog, což v Čechách není úplně běžné. Navíc z dostupných výzkumů vyplývá, že pokud psycholog nabízí konzultace přímo ve firmě, lidé jeho služeb nevyužijí. Bojí se, že se to někdo dozví. Navíc už to, že je to psycholog, bývá stále velký stereotyp. My nabízíme podporu, co se týče zaměstnávání, kam samozřejmě psychologická podpora spadá také, ale je to komplexnější. Zaměstnanci k nám přichází řešit práci a nemají tak nálepku člověka s duševním onemocněním. Navíc sídlíme mimo firmy, takže můžeme zaručit, že zaměstnavatel nebo škola se nedozví, že našich služeb využili. Signálem pro zaměstnavatele, že se děje něco s psychickým stavem zaměstnance může být například snížený výkon zaměstnance, v takovýchto případech je vhodné nás kontaktovat. Pomůžeme tuto situaci řešit, spolupráce s námi může zabránit výpovědi nebo dlouhodobé pracovní neschopnosti.
Z jakého důvodu se podle vašeho názoru o takovýchto službách v naší společnosti příliš nemluví?
Podle mě dokud není problém v rodině nebo člověk sám nemá nějaké vážné potíže, úplně ho nenapadne něco jako duševní zdraví a služby s tím spojené řešit. I v rámci pracovního kolektivu není moc časté při nějakých problémech přemýšlet o tom, proč se to děje a jak to může člověk změnit. Vybíráme si často nejběžnější cesty – změníme práci nebo necháme problémy takzvaně „vyhnít“. Taky není běžné, a ve spoustě podniků to ani není dost dobře možné, aby si někdo z vedení firmy z celého kolektivu zaměstnanců všiml, že se s daným člověkem něco děje. Především jde ale podle mě stále o ten zažitý stereotyp, že jakákoliv forma terapie nebo psychologické pomoci je tu vnímána jako něco „nenormálního“.
57
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
