Jako poslové jara začínají na Chrudimsku vystrkovat špičky sněženky a bledule, zpět se navracejí i zástupci ptačí říše.

Domů například dorazili skřivani a špačkové.

„Zimu strávili ve Středomoří, do Železných hor letos přilétli o něco déle. Vždyť před několika dny tu ještě ležel sníh, ve kterém by ptáci neuměli najít potravu,“ uvádí přírodovědec František Bárta.

Ptáci prý dobře vědí, jak daleko na sever se můžou vydat.

„Z výšky dohlédnou až stovky kilometrů daleko. Dobře tak vidí, do jaké míry je ještě vzdálená krajina pokrytá sněhem. Pokud ptákům podmínky nepřejí, zůstávají na místě. Tak, jako je tomu nyní v případě čížků. Ptáci ve velikosti zhruba poloviny známého zvonka zůstali při tahu na sever dočasně u nás. Někteří tu ovšem později rovněž zahnízdí,“ popisuje Bárta jeden z příkladů.

Na řadu druhů je ale zatím brzo. Počkat si musíme třeba na čápy, ti bílí každoročně osídlí na Chrudimsku necelou desítku hnízd.

Nabízí se tu zajímavé srovnání, vždyť například počet pěnkav se v celé ČR odhaduje až na 16 milionů kusů, sýkor koňader tu žije až 12 milionů.

Naproti tomu existují druhy, které bychom třeba na Chrudimsku dokázali spočítat na prstech jedné ruky. „Mezi ně patří i rákosník velký, jehož výskyt je vázaný ve velké rybniční plochy s dostatkem rákosu,“ uzavírá František Bárta.