Jen málokdo řekne, že nebylo nic k dostání a kdo neměl známého řezníka nebo zelináře, musel doma hodně improvizovat. Třeba sortiment pečiva na pultech obchodů byl velmi jednoduchý jeden druh chleba, v případě černého moskevského dva, a nesolené rohlíky, mnohdy „gumové". Dnes je v malých pekárnách i velkých supermarketech pečiva nepřeberně a přesto naši čtenáři s nostalgií vzpomínají na dobu před rokem 1989.

Chléb vydržel

„Rohlíky nebyly vždycky jen gumové a pokud šlo o ostatní jídlo, třeba uzeniny, bylo připravené ze skutečného masa," říká Jan Klich z Heřmanova Městce. Chrudimačka Ilona Jeníčková se také „totalitního"chleba zastává: „Ano, jeden druh chleba sice byl ale koupený v pátek se jedl ještě v pondělí a nepáchl jako teď, kdy je už druhý den kyselý. Boží dar si dnes hospodyňky pečou doma a je voňavý a dobrý."

V osmdesátých letech hospodyňky vařily podle toho, jaké maso v tu chvíli sehnaly. Dopředu nemělo cenu něco plánovat. Kdo měl známého řezníka, který nechal balíček jater nebo vepřové kotlety, byl šťastlivec. „Ve Václavské ulici v Chrudimi byla prodejna s výsekovým masem, stála tam fronta od kuropění. Ale při troše štěstí se toho dalo koupit hodně. A hlavně za málo peněz. Pamatuji se, že jsem v kočárku vezla přes celé město celou telecí kýtu," směje se dnes padesátiletá Jana Janoušková. Jatka už v Chrudimi nejsou a prodejna výsekového masa jakbysmet.

Lunchmeat a kaše

V prodejnách masa a uzenin se předhánějí v cenových „akcích" a přesto bývá obtížné sehnat lunchmeat nebo vepřovou konzervu, které by chutnaly. „Na dovolenou jsme vozili do Bulharska hovězí ve vlastní šťávě a v tom bylo maso! Obalený lanšmít s novými brambory a okurkovým salátem byl rychlý oběd a velká mňamka. Ten dnešní, to je bláto," říká Šárka Klváčková z Chrudimě.

Lidé žili před Sametovou revolucí zdravěji, shodují se naši čtenáři. Jsou rozčarováni z informací, které se v médiích objevují ať jde o špekáčky bez masa, posypovou sůl v potravinách nebo sýry, které se nevyrábějí z mléka.

„Sice bylo jen pár druhů jogurtů, ale oproti tomu, co se prodává dneska, to byl gurmánský zážitek. A mléko umělo zkysnout a dal se z něj po bouřce udělat tvaroh. Zkuste to dneska, to spíš zplesniví," míní čtenářka Líba Petržílková. Ivana Hronová z Chrudimě si dobře vzpomíná na jídelníček svého dětství: „Jako děti jsme vyrostly na jogurtech, jovonkách, jovoželé, sýrech s kočičkou či sedmdesátce. Rohlíky jsme měli jen v sobotu k snídani, to jsme s mámou vyrazily okolo půl sedmé do samoobsluhy u Tramontáže koupit čerstvé. A k tomu lahvové fialové mléko. Salám jsme měli zřídka, to tak na Vánoce, to byl takový malý zázrak. Ale určitě jsme žili zdravěji."

Po roce 1989 se hranice otevřely a začaly se k nám dovážet rostlinná „másla", barvené sycené limonády a další „šmakulády". Nyní se naštěstí situace začíná obracet k lepšímu. Důkazem jsou certifikované regionální výrobky, ze kterých lze vybírat jen to nejkvalitnější maso, brambory, ovoce, med nebo vajíčka. Lidé žijící na vesnicích pochopili, že domácí králík nebo kachna je velkou pochoutkou a nemusí se spoléhat na dovoz mraženého masa ze vzdálených zemí. Máslo začíná být máslem a chléb chlebem.