Pod tímto termínem si představuji stav, kdy jsou více, či méně neúspěšní lidé přesvědčeni, že je ve složité situaci společnost neopustila. Ti úspěšní, že se dokáží o svůj úspěch přiměřeně podělit, aby nemuseli žít ve strachu z lidí, kteří již nemají co ztratit a pod vlivem různých našeptávačů jsou náchylní vzít sociální spravedlnost do vlastních rukou. Z těchto důvodů nedokážu pochopit pro mne radikálně - přihlouplé politické postoje, které vychází z přesvědčení, že si má každý pomoci sám a ruka natažená v nouzi je jen pantomimickým projevem levičácko - socialistické pohodlnosti.
Před následky ekonomické krize na Světovém ekonomickém fóru v Davosu varoval i Nouriel Roubini, přezdívaný „Doktor Zkáza“, když tvrdil, že krize nekončí, eurozóna se rozpadne a, že stabilita střední Evropy je velmi křehká. Brát jeho slova na lehkou váhu nelze, neboť byl údajně jediný, který v roce 2006 odhadl co bude příčinou ekonomické krize a jaké bude mít následky. Jenom ignorant historických „dovedností“ lidstva do své politické práce nezahrne cíl, aby se historie při řešení společenské nestability neopakovala. S nadsázkou si totiž troufnu tvrdit, že si feudálové v čase Velké francouzské revoluce, tváří tvář gilotině, vyčítali, že se ke svým poddaným nechovali lépe. Výčitky, že měli víc myslet na obyčejného mužika, mohli mít po výstřelu z Aurory i Rusku vládnoucí Romanovci. Zkrátka: Každý by měl vzít včas rozum do hrsti. Sociální smír pozdním honěním Bycha nenahradíš.
František Štván
