Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dědeček s babičkou vzorně plnili úkoly vnuka

Východní Čechy /ŘÁDKY DŮVĚRY/ - Každý pátek zveřejňujeme příběhy čtenářů, kteří se chtějí podělit o radost i smutek. Dnes otiskujeme další z vašich dopisů. Pokud máte chuť, napište nám svoje zážitky.

19.11.2011
SDÍLEJ:

Ilustrační fotografie.Foto: DENÍK/Jan Jelínek

Řádky důvěry

Stránka Řádků důvěry se těší mimořádnému zájmu čtenářů. Do redakce chodí desítky dopisů. Proto mějte strpení, i váš příběh brzy zveřejníme.

Jak plní školní úkoly zodpovědní prarodiče

Ti z vás, kteří máte školou povinná dítka, asi znáte situace, kdy zběsile pobíháte po bytě, po zahradě nebo i po sousedech a sháníte cokoliv, co váš školák nutně potřebuje na další den na výtvarku nebo prvouku. Například krabičky všeho druhu, víčka od lahví a kelímků, podzimní listy ze stromů, šišky, kaštany nebo žaludy.

Právě kaštany a žaludy si měl nedávno přinést do školy náš Vojta. Bohužel jsem zrovna byla s mladším synem v nemocnici, takže tato zdánlivě banální povinnost připadla na babičku s dědou, mé rodiče. Vojta si večer před spaním vzpomněl: „Babi, já mám mít na středu do školy kaštany, žaludy a šípky. Co je zítra za den?“

Babička s hrůzou konstatovala, že středa, ale slíbila Vojtíškovi, který by bez toho neusnul, že to s dědou nějak vymyslí. Vzhledem k tomu, že měl Vojta výtvarnou výchovu až čtvrtou hodinu, stačí, když mu to všechno přinesu do školy o velké přestávce, řekla si babička.

Děda domácí úkol splnil, ale…

Ráno si děda nařídil s reptáním o „pěkných blbostech“ budíka na šestou hodinu a rozjel se po okolí shánět požadované plody. Bohužel kaštany byly v parku, kde se jich normálně povalovala na zemi spousta, vysbírané asi od ostatních školáků. Tak tam aspoň natrhal pár šípků. Najezdil tak 20 kilometrů kolem města, ale vracel se bez kaštanů a žaludů. Ještě se při zpáteční cestě stavil kousek od sídliště, kde jeden velký jírovec roste, a děda doufal, že pod ním pár kaštanů objeví. Kaštany tam sice byly, ale dost vysoko na stromě a děda neměl bohužel při ruce nic, čím by je ze stromu shodil. Sídliště bylo zrovna kvalitně uklizené, žádný klacek se v okolí kupodivu nepovaloval. Děda chvíli přemýšlel a pak přišel na to, že použije tyč na zamykání volantu. Vyhodil ji do vzduchu a čekal, kolik kaštanů spadne. Na chodníku ovšem přistála s rachotem nejprve tyč, která se rozbila o obrubník, a pak po chvilce jeden kaštan. I když byl už v tu chvíli dědeček dost rozčilený, nevzdal to, protože pár kaštanů prostě přinést domů musel. Zajel proto autem až pod strom, vylezl na střechu a na kaštany na spodní větvi s velkým úsilím přece jen dosáhl. S rozbitou tyčí, asi deseti kaštany a hrstí šípků se děda vrátil domů, a to patřičně naštvaný (samozřejmě na babičku, nikoliv na Vojtíška).

A to ještě musel doma zasednout a kaštany vyloupat, neboť paní učitelka dala pokyn: přinést kaštany před uzráním, aby byly měkké a dalo se s nimi pěkně pracovat.

Babiččina výprava na hřbitov

Teď byla ovšem řada na babičce. Čas běžel a nebyly žaludy. Babička si mezitím, když čekala doma na dědu, vzpomněla, že žaludy budou stoprocentně na hřbitově. Tak se tam rozeběhla a naštěstí mezi hroby pár žaludů nasbírala. Doma narovnala do košíku všechny nasbírané poklady a vystartovala do školy. Doběhla tam uřícená právě ve chvíli, kdy končila velká přestávka. Do třídy právě mířila paní učitelka a byla trochu překvapená, když spatřila přede dveřmi Vojtovu babičku s košíkem v ruce. „Tak jsem přinesla Vojtíškovi ty kaštany a žaludy,“ vyhrkla babička, když se jí konečně podařilo popadnout dech po obdivuhodném sprintu ze sídliště do školy. „Aha, kaštany…“ odpověděla paní učitelka rozpačitě. „Ty mají být na příští středu, ale nevadí….“

Vojta mohl být rád, že už v tu chvíli seděl v lavici. Kdyby ho měla totiž babička při ruce, asi by to pro něj nedopadlo dobře. Babička vyšla před školu, sedla si na lavičku a chvíli přemýšlela, co asi řekne doma dědovi. Nakonec se rozhodla, jak nejlépe mohla: „Neřeknu mu nic, nebudu ho ještě víc rozčilovat, stačí, že ho kaštany pro Vojtu stály 400 korun, které dal před pár dny za tyč na zamykání volantu, najezdil zbytečně kilometry po okolí a ještě k tomu musel v šest vstávat.“ Vojta byl naštěstí babičkou hned po škole poučen, a když se ho dědeček zeptal: „Tak co kaštany?“ odpověděl „Dobrý“. Ostatně jako obvykle, když se ho někdo ptal, co ve škole.

Když nám babička po mém návratu domů z nemocnice líčila, jak zodpovědně plnili domácí úkol, upřímně jsme se s manželem pobavili. A vyrazili jsme koupit dědovi novou tyč na volant.

Katka V., Čechy

(Chcete-li reagovat na tento příspěvek, lze tak učinit pouze zveřejněním vašeho dopisu v Řádcích důvěry. Pisatelka totiž neposkytla redakci svoji adresu.)

Vdovec Pavel hledá přítelkyni

Hledám přítelkyni mírné a upřímné povahy, která žije osamoceně jako já. Jsem vdovec a je pro mě těžké žít sám a nemít se s kým podělit o radosti a starosti života. Chtěl bych to proto změnit. Jmenuji se Pavel, jsem 166 cm vysoký a je mi 62 let. Jsem v důchodu, mám auto a bydlím ve svém domku na vesnici. Doufám, že najdu ženu, se kterou bych si porozuměl. Menší tělesná vada či silnější postava mi nevadí. Moc se těším na odpověď.

Pavel z východních Čech

(Pokud chcete reagovat na tento příspěvek, pište na adresu redakce uvedenou vlevo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)

Najde Marie spřízněnou duši?

Je mi 19 let, jsem drobné postavy a pocházím ze Lhoty pod Libčany. Ráda sportuji, hlavně mám ráda stolní tenis a jízdu na kole, ale i ruční práce a zvířata. Hledám přítele ve věku 20 až 28 let, který by měl být tolerantní, věrný a zdravě žárlivý. Drobné postižení nebude překážkou a společné zájmy jsou vítané. Musí být pouze z Hradce Králové, neboť mám problém s dojížděním kvůli mému zdravotnímu stavu, mám totiž v zádech voperované dvě tyče.

Mým mottem je, že ve dvou se to lépe táhne a láska prochází žaludkem. Tak pokud se mi někdo z vás ozve, ráda mu uvařím něco dobrého.

Marie z Hradecka

Uvítáme prarodiče 
i nové přátele

Oslovujeme tímto Řádky důvěry. Rádi bychom adoptovali babičku i dědečka od 58 let, kteří nemají děti ani vnoučata a budou o ně stát. Také bychom se rádi seznámili s manželi do 35 let, možná právě tak získáme kamarády a nová přátelství. Moc se těšíme na odpovědi.

Renata z Jičínska

(Pokud chcete reagovat na tento příspěvek, pište na adresu redakce uvedenou vlevo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)

Ozve se mi dobrý člověk?

Vážená redakce, obracím se na vás a vaše Řádky důvěry. Z nedostatku příležitosti a času hledám touto cestou milou ženu, která hledá hezký, upřímný a citový vztah.

Je mi 45 let, jsem rozvedený, ne však vlastní vinou, vysoký a štíhlý muž. Rád bych poznal ženu z okolí Chocně a Vysokého Mýta, není to však podmínkou. Ozve se mi dobrá duše, která nezradí?

Jarda, Orlickoústecko

(Pokud chcete reagovat na tento příspěvek, pište na adresu redakce uvedenou vlevo na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)

Deník pomáhá

Potřebujete se „vypsat” z těžké životní situace? Toužíte nalézt přátele? Svěřte svůj příběh Deníku. Samozřejmostí je diskrétnost.
Chcete napsat
do Řádků důvěry?

Do řádků důvěry napište vlastní příběh, v němž se podělíte o své starosti, samotu, ale i radosti a úspěchy. Možná právě tak získáte nová přátelství. Své příspěvky s kontakty na vás (adresou a telefonním číslem) i odpovědi na zveřejněné příběhy posílejte na: Hradecký deník, Řádky důvěry, Kladská 17, 500 03 Hradec Králové, nebo na e-mail jan.korbel@denik.cz. Neuveřejňujeme anonymní příspěvky. V případě odpovědi uveďte vzadu na obálce, komu odpovídáte a datum otištěného příspěvku. Dopisy doručíme.
19.11.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
POLICIE - ilustrační foto.

S nožem v ruce měl vyhrožovat prodavačce

Několik sáčků s otrávenou nástrahou teď leží také v kanalizaci pod povrchem chodníku ve Fibichově ulici.

Potkani v Chrudimi hodují na otrávených nástrahách

Voličské průkazy šly na dračku

Chrudim – Pracovnice odboru správního na Městském úřadu v Chrudimi zaznamenaly v tomto týdnu rekordní počet žadatelů o voličský průkaz. „Celkem jsme jich vydali 242 kusů.

Nikoliv bramborová medaile, ale zlatá!

Chrudim, Havlíčkův Brod – Dívčí družstvo chrudimské SOŠ a SOU obchodu a služeb ve složení Viktoriya Koval a Eliška Horáková získalo minulý týden na soutěži „O bramborovou pochoutku Vysočiny“ v Havlíčkově Brodě 1. místo a zlaté medaile!

Cestu do porodnice nestihli, ale vše dopadlo dobře

Pardubice - Výjimečnou situací v životě každé rodiny je jistě narození potomka. Ne vše se však dá vždy spolehlivě naplánovat a situace se pak zaručeně vyvýjí jinak než by si nastávající rodiče přáli.

Pomáhat může každý, stačí k tomu dobrá vůle

Slatiňany, Horka – Děti, které trpí zdravotním postižením, potřebují pomoc nás všech. Uhradit všechny náklady, které jsou potřeba k uspokojivému chodu rodiny, je finančně velmi náročné. I když existují sociální dávky a z části lze kompenzační pomůcky hradit prostřednictvím zdravotní pojišťovny, stále zůstává velká zátěž na samotných rodinách. Postižených dětí žije v našem bezprostředním okolí hodně a my všichni jim můžeme pomoci.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení