Tanky vojsk Varšavské smlouvy před dvaačtyřiceti lety udusaly do země Pražské jaro, ojedinělý pokus o reformu socialismu. Invaze vojsk pěti „spřátelených“ států vyvolala zděšení, smutek, ale i odhodlání, lidi hnala do ulic a na náměstí, kde mnozí z nich položili své životy.
I když k nejznámějším patří snímky rozstřílené budovy Československého rozhlasu nebo zakrvácených vlajek z Prahy, okupanti se nevyhnuli ani Chrudimsku.
Okupace v lidech samozřejmě vyvolala strach. V tomto kraji to ovlivnilo i tradiční akce.
„Slavná heřmanoměstská pouť se v tom roce nekonala, protože se lidé báli. Z pardubických akcí se nekonala Velká pardubická, zatímco Zlatá přilba ano,“ doplnil pardubický historik Jan Tetřev.
V podnicích ve městě vznikly stávkové výbory, úřady nechaly na žádost občanů přejmenovat náměstí Rudé armády a ulice V. I. Lenina. Učitelé gymnázia zrušili kolektivně členství ve Svazu československo – sovětského přátelství a odmítali vyučovat ruštinu.
„Duch odporu však funkcionářům vydržel jen týden. Po návratu Alexandra Dubčeka z Moskvy pomalu začínala nastupovat normalizace,“ dodal Tetřev.
Je to teprve 42 let, a přesto odkaz srpnových událostí už mnoha lidem moc neříká. Na tak nedávnou historii bychom rozhodně neměli zapomínat.
Ptali jsme se v ulicích Chrudimě, jak vnímají tehdejší události zdejší obyvatelé.
close
zoom_in
Radomíra Bujnochová , 54 let, Chrudim, v domácnosti
Moje mládí, asi dvanáct let mi bylo, a přišla okupace. Byli jsme z ní vykulení. Bratr dělal nějaké čáry a obracel značky. Žili jsme v Přerově, kde bylo vojenské letiště. Můj tatínek byl letec, nepodal Rusákům ruku a tak dále.
close
zoom_in
Adam Katona, 24 let, Přelouč, pracovník kultury obchodu
Samozřejmě Pražské jaro. V podstatě následky toho si neseme dodnes. Ukázalo se, že jsme malá zemička v srdci Evropy a ještě hodně přetrvává u lidí taková ta zavřenost. Je hodně důležitých dalších dvacet let pro tuto zemi.
close
zoom_in
Tereza Vostrovská, 25 let, Chrudim, zdravotní sestra
Už je to dávná minulost. Šlo narušení naší suverenity. Sovětská vojska sem vtrhla s tím, aby nás osvobodila, přitom to tak nebylo a páchala hrozné věci. Lidé jsou teď nesnášenliví vůči Rusku a ruštině.
