Ví, o čem mluví, neboť sám doma archivuje na gramodeskách nejrůznějšího stáří a provedení zhruba dva tisíce různých titulů. 

Stoupajícímu zájmu o gramodesky odpovídá také jejich nabídka. „Zatímco v gramodeskách dnes nabízím přibližně 600 titulů, a nějaké se prodají takřka každý den, cédéček tu najdete jen několik desítek kusů a prodám tak tři do měsíce. Není o ně prakticky žádný zájem,“ potvrzuje Petr Šantrůček. Kouzlo gramodesek však podle něj nespočívá pouze v technice analogového záznamu. Poptávka je prý daná i módní vlnou zájmu o všechno, co je tak trochu retro. 

„Přehrání gramodesky je navíc příjemný rituál. Je to takový malý svátek, kdy člověk vezme do ruky ten rozměrný obal a kochá se jeho, často velmi vydařenou, grafickou stránkou, pro níž je na gramodesce dostatek potřebného místa. Ještě víc místa nabízejí dvojalba, zatímco jiné obaly se zase při otevírání mohou měnit v různá originální trojrozměrná leporela. Je prostě na co koukat – a tohle žádné cédéčko nikdy nenabídne,“ říká majitel bazaru. 

Největší zájem o gramodesky lze prý aktuálně pozorovat mezi lidmi střední a mladší generace. „Největší poptávka je po bigbítu ze 70. a 80. let minulého století. Hlavně o takové tituly, které v někdejším socialistickém Československu oficiálně nevycházely, ale vozily se sem porůznu ze zahraničí a zde se pak nabízely na tehdy populárních prodejních burzách. Zájem je o cokoliv od dob Elvise Presleyho přes kapely jako Beatles, Led Zeppelin, Pink Floyd, Deep Purple, Black Sabbath a podobně," uvádí.

Hodně lidí se podle něj zajímá také o desky s tehdejší domácí tvorbou. "Stále populární je třeba Jiří Schelinger, kapela Katapult, Blue Effect atd. A své zákazníky si najdou i různé speciality, mezi něž patří například desky nazpívané Karlem Gottem v německém jazyce. Úplně jinak je tomu mezi příznivci dechovky. Tady totiž vyplnila mezeru na trhu televizní stanice Šlágr, takže gramodesky s dechovkou jsou prodejné jen zcela minimálně a to ještě za mnohem nižší ceny, než tomu je u žádanější produkce,“ pokračuje Petr Šantrůček. 

Majitelé gramodesek se podle Petra Šantrůčka nemusejí vůbec bát, že by snad dnes neměli své skvosty na čem přehrávat. „Prakticky všichni významní výrobci elektroniky mají opět ve svých nabídkách gramofony nejrůznějších parametrů i cenových úrovní. Padl také mýtus, že gramofonová deska má proti cédéčku výrazně kratší životnost. Když se o takovou desku správně pečuje a správně se s ní při přehrávání zachází, dá se používat v podstatě neomezeně. Mám doma desky staré i sto let a hrají stále bezvadně.