Jednapadesátiletý Chrudimák František Krampota strávil při své práci pro křesťanskou humanitární organizaci ACET v zahraničí valnou část svého života. Několikrát se například těsně po Vánocích ocitl v Ugandě nebo v Zimbabwe. Tedy v zemích, v nichž převažuje obyvatelstvo křesťanského vyznání.

Stromky i zpívání

V Zimbabwe se hlásí ke křesťanské víře více než devadesát procent lidí. „Ve větších městech, jako je například Harare, jsou v domácnostech o svátcích, a pak ještě i v lednu, k vidění vánoční stromky, ale potkáte tady i figurky Santa Clause. Rodiny se zde obvykle na Štědrý den scházejí ke společnému jídlu a potom jdou všichni do kostela. Tam pak stráví při mších a při vánočním zpívání až několik hodin," říká František Krampota.

Společně na koledu

Na vesnicích je to ovšem podle něj úplně jiné.

„Na venkově k rozdávání žádných dárků nedochází, natož aby si tam lidé zdobili třeba vánoční stromky. Školáci se tu mnohdy oblečou do nejlepších šatů, což většinou bývají jejich školní uniformy. Děti, které já navštěvuji, zpravidla již ztratily rodiče v důsledku onemocnění AIDS, takže tráví svátky u svých opatrovníků nebo u vzdálených příbuzných, které občas ani tak docela dobře neznají. Odsud potom odcházejí někdy až několik kilometrů daleko do nejbližších vesnic, kde prosí o jídlo. Jde vlastně o jakousi koledu, při níž se děti lépe najedí a také se společně modlí, nejčastěji na různých prostranstvích v okolí navštěvovaných vesnic. Potom se zase vracejí nazpátek," říká František Krampota. Humanitární pracovník připomíná, že ve způsobu trávení vánočních svátků se v podstatě odráží boj místních lidí o holé přežití. Lidé z humanitární organizace ACET se proto snaží přispět ještě alespoň něčím malým navíc. „Posíláme jim přes české dárce a sponzory peníze na dárky, které pak mívají nejčastěji podobu jízdních kol, slepic, moskytiér, jídla nebo ošacení," dodává František Krampota. (man)