Patnáctiletá Lucie z Pardubic nosí ze školy známky od trojky níže. Ty horší převažují, a to i na vysvědčení. Škola jí nebaví, učit se nechce. Přesto rodina usoudila, že by měla pokračovat studiem na střední škole.

Ač čtyřkařka, má reálnou naději na přijetí. I do maturitního oboru. Dětí je málo, nabídek moc. Škola musí naplnit třídu, aby splnila normativ a získala peníze na provoz.

Nároky na slabší studenty tak musejí být logicky nižší. Nastává v Komenského zemi soumrak vzdělanosti? Skoro veškeré střední školy letos vypustily přijímací zkoušky. Pořadí uchazečů sice sestavily podle průměru známek ze základní školy, ale v případě nedostatku přijmou všechny žadatele.

Bereme všechno

„Na rovinu říkám, že vezmu žáka klidně se čtyřkami,“ netajil způsob výběru ředitel automobilové průmyslovky v Holicích Michal Šedivka. „Když nenaplníme třídu 26 žáky, dostaneme se do obrovských potíží, jak zaplatit kantory,“ shoduje se v názoru zástupce ředitele hradecké střední odborné školy v Hradební ulici Karel Kubza. „Teoreticky je možné, že do maturitních oborů vezmeme i dostatečného žáka.

Nesníží se tím úroveň výuky ve středních školách?

„Proč se mne ptáte, když předem znáte odpověď,“ reagoval na otázku ředitel Střední školy technické a řemeslnické v Hlušicích Vladimír Blažej.
„Samozřejmě sníží. A jestli vám nějaký ředitel řekne něco jiného, sám bude vědět, že nemluví pravdu.“

Žák, který neprospívá už v základce, většinou na středoškolské studium nestačí. „Ročně ze školy odejde 20 až 30 studentů. I v oslabeném stavu však třidu dovedeme až k závěrečné zkoušce,“ říká Michal Šedivka z Holic.

I propadlíci mají šanci

„Naše maturitní obory jsou atraktivní, zatím máme převis uchazečů. I když jejich známky jsou v mnoha případech tak dobré, že k nám asi nenastoupí,“ odhaduje letošní situaci ředitel odborné školy a učiliště v Poděbradské ulici v Pardubicích.

„Do učebních oborů však bereme i děti, které vyšly z osmých tříd. Musíme jim dát šanci. Nevzít je pro špatný prospěch by mohlo z pohledu třetí osoby vypadat jako diskriminace. Je na nich, jestli se v učení udrží.“

Pětkaři a propadlíci mohou rovněž do Hlušic. „My se tím nijak netajíme. Pro přijetí do některých učebních oborů postačí pouze ukončená základní docházka,“ vysvětluje ředitel Blažej.

Laicky řečeno – kdo nepropadl, ten dokončil docházku „úspěšně“. Kdo propadl nebo vyšel z nižší než deváté třídy, docházku pouze „dokončil“. V naší zemi není lidí bez základního vzdělání.

„A sedmdesát pět procent dětí z populace vloni získalo maturitu. Je to normální stav?“ klade řečnickou otázku Michal Šedivka.

„Současná ekonomická krize časem přejde. Krize v českém školství je daleko horší a hlubší, než se veřejnost domnívá. Úroveň vzdělání klesá, a to na všech stupních,“ nezakrývá Michal Šedivka rozhořčení.

„V poslední letech přijímáme do maturitních oborů žáky, které bychom před dvaceti lety nechtěli ani do učňovky. Zkušenému kantorovi většinou stačí pohled na vysvědčení. Kombinace čtyřek, pětek, dvojek a trojek z chování mluví většinou sama za sebe. Ani uhýbavé slovní hodnocení ze základní školy nás neošálí. Rodiče nejsou soudní, ze špatných známek viní učitele základních škol. A my jim ještě poděkujeme za projev důvěry,“ hořce se rozhovořil ředitel průmyslovky, který jediný požádal o zachování anonymity.

„Mám dva roky před důchodem, nechci už mít problémy,“ řekl otevřeně.

Bílé vrány?

Není všechno jen černé. Laťku středoškolské vzdělanosti drží většina státních gymnázií.

„Výsledky přijímaček jsou pro nás dokonce důležitější, než školní známky. Hlásí se k nám čtyřikrát více studentů, než můžeme přijmout, vybíráme jen ty nejlepší,“ řekl ředitel Gymnázia Boženy Němcové v Hradci Králové Jan Štěrba.

Trpkým faktem zůstává, že jejich absolventi, vybráni podle přísných kritérií SCIO testů, budou mít v praxi de jure stejné vzdělání jako ti, kteří střední školu vychodili jen proto, aby bylo učitelům na platy.