Už jsme si vysvětlili, co je to břišní diastáza a jak si ověřit, jestli ji máme či nikoliv. Pokud jste zjistili, že ji máte, nelamentujte a neztrácejte náladu. Diastáza není masožravá nemoc, ale dnes docela běžně se objevující ztráta kontinuity přední břišní stěny. Myšleno z estetického i funkčního hlediska. Diastáza vzniká často nepřímo, řekly bych: ,,likvidačním“ přístupem k vlastnímu tělu. Tedy nevhodnou dynamickou zátěží, kterou přetěžujeme záda a klíčové klouby (nekompenzovaná sportovní aktivita, horlivé cvičení a nasazení první linie) a nebo naopak velkou zátěží statickou (obezita, vynucené polohy sedu, stoj, horlivé lenošení a nasazení ne-linie). Polínko do ohně přikládají rozličné operativní zákroky a konečně těhotenství, které naruší stěnu břišní přímo a spíše mechanicky. To vše se také děje na poli genetické dispozice, kterou bychom se však neměli konejšit. Pokud nechceme, aby se náš přímý břišní sval rozestoupil nebo aby již vzniklý rozestup nepřerostl v bublinovitý a diagnosticky velmi významný výhřez, je třeba dobře znát a z hlediska naší fyzické i psychické kondice jednoduše obnovovat i respektovat vlastní limity zátěže. Neposilujte přímý břišní sval! Oblíbené, ale často přenešťastně praktikované způsoby jsou ,,sklapovačky“, ,,sedy lehy“, zdvihy obou nohou nad úroveň trupu, nekoordinované švihové a rychlé rotační pohyby trupu vůči pánvi a nohám. „Ošetřovatelské“ tajemství diastázy je především v příčině jejího vzniku. Tím nechci říct, abyste podali trestní oznámení na rodiče za to, že vám předali špatné břichotvarující geny. Buďme Bystroušky a uvědomme si, že diastáza vzniká v místě, které je svalově (funkčně) napojeno na bránici, nervově spojeno s phrenickým nervem jdoucím z měkkého patra ústní dutiny, s nervy, vycházejícími z bederních segmentů míchy. Mimochodem celistvost a správná koordinace břišního a zádového svalstva zárukou stability trupu, který nekončí v pase, ale pánevním dnem. Milujte svoji bránici a při cvičení, v práci nebo při vaření věnujte pozornost kvalitě a ,,plnosti“ dechu. Kolikrát denně lapeme po dechu svými povrchovými krčními svaly, vězníme dech v bederních vzpřimovačích nebo štěpíme atomy kyslíku zaťatými hýžděmi. Důvodem může být špatně fixovaná poloha pánve vůči hrudníku nebo že zrovna ,,rozdýcháváme“ hádku se šéfem, popř. obojí. Nezapomínejte na svá ramena a paže, která jsou při diastáze často oslabeny a omezeny co do rozsahu pohybu a na svou krční páteř, jejíž pohyb bude tak lehký, jak lehké budou radosti i strasti ve vaší hlavě klokotající.

Eva Tálská, soukromý fyzioterapeut