Jednatel společnosti Městské lesy Chrudim Zdeněk Odvárka předesílá, že právě toto téma je nejčastější při setkání s veřejností na Podhůře. „Je pravda, že prase je zdejší největší lesní živočich, může dosahovat i váhy přes 200 kg. V našem okrese se loví ročně přes tisíc prasat, což je několikanásobně více, než před 10 lety. Ale bát se jít kvůli tomu do lesa je neopodstatněné,“ míní Odvárka.

Černá zvěř je podle jeho slov velice plachá a žije nočním životem. Z člověka, jako jediného predátora, má divočák strach a snaží se mu vyhnout. „K útoku divočáka na člověka, pomineme–li kontakt postřelené zvěře s myslivcem, dochází minimálně. Vím, že jsou lidé strašeni oblíbenou historkou o bachyni chránící svá mláďata. Nepamatuji ale za posledních patnáct let, že by se něco takového na Chrudimsku přihodilo,“ dodává jednatel společnosti Odvárka.

Stovky narozených divočáků přežily loňskou mírnou zimu. V honitbách se nyní prohánějí třeba padesátihlavá stáda. Reprodukce těchto zvířat je obrovská a tudíž mohou mít lidé obavy o svou bezpečnost v lesích.

Jiří Ročňák z chrudimského městského odboru životního prostředí a člen Mysliveckého sdružení Tisovec nepamatuje, že by v posledních třiceti letech divoké prase ublížilo návštěvníkovi lesa. „To, že zaútočí ve chvíli, kdy je postřelené, na myslivce, se stává. Může také rozpárat břicho loveckého psa, který na něj není vycvičen. Ale to je tak všechno. Je to plaché zvíře,“ zdůrazňuje Jiří Ročňák.

 

Přinášíme celé vyjádření jednatele společnosti Městské lesy Zdeňka Odvárky k problematice divokých prasat v městských lesích na Podhůře:

Mají se lidé bát jít do lesa kvůli divokým prasatům?

V našich lesích často pořádáme setkání s veřejností a toto je jedna z nejčastějších otázek. Je pravda, že prase je zdejší největší lesní živočich, může dosahovat i váhy přes 200 kg a v současnosti jsou stavy prasat v celé střední Evropě velmi vysoké, např. na bývalém okrese Chrudim se loví posledních několik let přes 1000 prasat, což je několikanásobek než před 10 lety. Ale bát se jít kvůli tomu do lesa je neopodstatněné. Černá zvěř (prasata) je velice plachá a žije nočním životem. Jejich jediným „nepřítelem“ je člověk a tak z něho mají přirozený strach a snaží se mu vyhnout. Mají výborný čich a sluch a tak když člověka zaznamenají, vždy odchází. I proto jsou přes den ukryta v největších houštinách, kde ke kontaktu s lidmi dochází co nejméně.

V současnosti je ve zdejších honitbách početně více divočáků než zvěře srnčí. Kolikrát jste ale viděli v lese srnku a kolikrát prase?Samozřejmě, že nelze absolutně nebezpečí střetu s divočákem vyloučit, ale v dnešní době by se tato skutečnost velmi rychle ocitla na prvních stránkách novin i v hlavních zprávách televize. Když vyloučíme kontakt postřeleného zvířete s lovcem, který ho dohledává, tak k útoku divočáka na člověka jako návštěvníka lesů (oblíbené je především strašení bachyní , chránící svá mláďata) dochází minimálně.