Sčítání lidu, domů a bytů má statistikům alespoň přibližně odhalit i to, kolik lidí v zemi nemá vlastní střechu nad hlavou. Takoví lidé jsou přitom často hlášeni na adresách městských a obecních úřadů.

Jednoduchá situace nastává v případě těch, kteří, ač hlášeni „na radnici“, žijí například v nájemním bytě nebo v domku u známých. „Ti se prostě sečtou v místě, kde se budou v rozhodný okamžik zdržovat. Město se o sčítání takových lidí žádným způsobem nezajímá ani nestará,“ uvádí Eva Doležalová, vedoucí správního odboru MěÚ v Chrudimi.

„Radnice jen musí podle zákona zveřejnit informace ke sčítání na své úřední desce. Informace jsou ale i na webu města Chrudim. Navíc tam veřejnost najde i samostatný článek ke sčítání lidu,“ doplňuje Doležalová.

Jak ale sečíst opravdové bezdomovce? Vždyť někteří z nich živoří a přespávají třeba v odpadních rourách, kanalizačních šachtách nebo v zešeřelých sklepních výklencích.

Odpovědi se zhostila Martina Myšková z pracoviště Českého statistického úřadu v Pardubicích: „Sčítací komisaři mají za úkol provést ověření v podstatě všech budov, kde by někdo mohl přebývat. Tedy i různých nouzových přístřešků ve sklepeních domů nebo v technických prostorách u výtahových šachet. Nemůžeme ale po komisařích chtít, aby obcházeli všechna podobná místa v terénu, kde by zrovna někdo mohl přespávat,“ přiznává úřednice Myšková.

„U takových lidí se sčítání zajišťuje přes azylové domy, jejichž zaměstnanci s námi spolupracují,“ pokračuje Myšková. Úřednice ale zároveň připomíná, že hlavní díl odpovědnosti za úspěšné sečtení nesou sami občané. A to bez ohledu na to, zda mají či nemají přístřeší. I pro bezdomovce tak platí, že pokud budou sčítání ignorovat, hrozí jim až desetitisícová pokuta.

Statistici sami prý nedisponují procentními odhady, kolik lidí se jim nakonec podaří do sčítání zahrnout. „O tom budeme moci hovořit až na základě předběžných výsledků, které budou nejspíš známy až někdy na konci letošního roku,“ uzavírá Martina Myšková.