Že boj zdravotníků a lékařů dopadl úspěšně, je vždy dobrá zpráva. Pro zdravotníky je to dobrá vizitka, i když je to „jen" jejich práce. Jenže o to víc pak potěší, když zachráněný přijde osobně poděkovat. A ještě víc, když nečekaně přinese sladkou odměnu.

Na stole před záchranáři se totiž ocitl nádherný dort královských rozměrů korunovaný autíčkem – žlutou sanitkou na vrcholu.

„Byla to pro nás velmi příjemná atmosféra. Děkovala rodina, především sám pán. Jelikož toto slýcháme velmi zřídka, opravdu vždycky nás to potěší. Dort s motivem našeho výjezdového stanoviště, byl opravdu dobrý," prozradil Ivo Kolář, jeden z lékařů chrudimské záchranné služby.

A co tomu všemu vlastně předcházelo? Závěrem minulého roku postihl pacienta v Heřmanově Městci vážný zdravotní problém. Jeho srdce se zastavilo. První o jeho život bojovala vlastní rodina. Celých deset minut příbuzní prováděli bezchybně masáž srdce, a to až do příjezdu posádek záchranné služby.

Zdravotníci pak v boji o život osmapadesátiletého muže pokračovali. Pacienta na místě i cestou do nemocnice museli opakovaně resuscitovat a v kritickém stavu ho předali na kardiologii pardubické nemocnice. Lékařům se podařilo zprůchodnit ucpané tepny a muže zachránit.

Normálně by tím vše asi skončilo, ale pacienta posádka chrudimské záchranky potkala opět. Tentokrát ale se širokým úsměvem a krásným dortem v ruce.
„Milé osobní poděkování je tím nejlepším, jak může náš pacient ocenit práci zdravotnických profesionálů jakékoliv záchranné služby," konstatoval ředitel Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje Pavel Svoboda.

„Důvod toho všeho byl jednoduchý. Když se znovu v 58 letech narodíte, tak to poděkování bylo to nejmenší, co se dalo udělat," říká zachráněný František Lebduška. „Dort jako dárek napadl mojí ženu, která je nesmírně šikovná a sama jej také vyráběla," dodává.

Kdo měl službu?

„Největší úsilí pro nás bylo se dopátrat, kdo měl službu toho osudného dne, kdy jsem se doma bez varování složil na zem. Na návštěvě byla dcera, zdravotnice, která mi poskytla první pomoc, ale pochopitelně to byl takový chaos, že kdo byli záchranáři jsme nevěděli. Ale podařilo se nám to přes známé zjistit a pak nastalo další hledání, totiž až budou zase ve službě, aby se jim dalo poděkovat. A to tento týden vyšlo," říká František Lebduška, který se pak večer vypravil na chrudimskou základnu záchranné služby a zdravotnickou posádku dokonale překvapil. „To poděkování se netýká jen záchranky. To patří všem, kteří se o mě starali," dodává František Lebduška.

„Měl jsem z toho radost, stalo se mi od roku 2011 jen dvakrát, že někdo přišel takhle poděkovat. Kdysi to byla nějaká maminka za syna, ale s dortem nepřišel ještě nikdo," říká Lékař Jiří Tóth, který u pana Lebdušky s dalšími záchranáři v onen den zasahoval.