U vodní přehrady Seč se nachází technická rarita - potrubní přivaděč na vodní elektrárnu o průměru dva metry a celkové délce 1280 metrů.

Z toho asi 854 metrů připadá na unikátní dřevěné potrubí, které se skládá z dýh osm centimetrů silných, stažených ocelovými prutovými obručemi.

Bohužel, zub času zapracoval a potrubí je v havarijním stavu. Jeho majitel byl nucen přistoupit k rekonstrukci. V dohledné době se stane dřevěné potrubí minulostí a nahradí jej ocelové.

Ojedinělý skvost

Od prvopočátku sleduje celý vývoj chrudimský místostarosta Roman Málek a zástupci Občanského sdružení Altus, kteří řešili problematiku dokonce s ministerstvem kultury.

„Jednal jsem jak s majiteli tohoto zařízení, tak dnes i s ministerstvem kultury. Stav je opravdu havarijní. Musel jsem se, bohužel, ztotožnit s názory odborníků, kterým se tento přivaděč líbí, ale existuje řada objektivních důvodů, proč k takto radikální změně musí dojít,“ přikyvuje Málek.

A dodává: „Doporučuji všem, ať si udělají v nejbližší době výlet a na ojedinělý technický skvost se podívají.“

Ocel používali na zbraně

Uveďme ještě několik zajímavostí o potrubí.

Přestože se v mnoha materiálech uvádí, že se jedná o technickou památku, nebylo potrubí nikdy za památku prohlášeno.

Potrubí bylo vybudováno v letech 1941 – 1943, ale v 80. letech byla provedena poměrně zásadní rekonstrukce, takže již není „příliš“ historické.

Ministerstvo kultury České republiky by muselo převzít stavbu jako muzejní exponát, v tom případě by se musela vyrábět replika. Ta by však zřejmě ztratila svoji funkčnost.

Podle šetření ministerstva nebyla důvodem vzniku dřevěného potrubí v období 2. světové války skutečnost, že okolní krajina „pracuje“ a podloží se hýbe. Šlo totiž o to, že říšská správa nedovolila použít ocel, které bylo zapotřebí pro výrobu zbraní.

Zbudou dva metry

Majitel potrubí se snažil a dlouhodobě jednal s řadou firem o rekonstrukci. Bohužel, nenašel žádnou, která by byla ochotna akci uskutečnit a převzít pětiletou až desetiletou záruku nad stavbou.

Podle posledních informací se ministerstvo kultury s majitelem dohodlo, ze nechá na místě asi dvoumetrový kus potrubí na ukázku. Příchozí si tak budou moci připomenout, jak originální technické dílo vypadalo.

Dopis občasnkého sdružení Altus pro Ministertsvo kultury ČR.
JAK TO VIDÍ ROMANA NETOLICKÁ:
Další kus dětství zmizí v nenávratnu


Štrádovali jsme z tábora „Elitky“ na sečském Bělidle směrem k Ústupkám. Ne po silnici, ale lesní cestou olemovanou z pravé strany dřevěným vodovodním potrubím.

Už v mých deseti letech bylo zchátralé, místy z něj stříkala voda. A to zejména kluky ze staršího oddílu lákalo k procházce po jeho vršku. Jak jsem jim záviděla! Jako malá zavalitá tábornice ze skupiny nejmladších jsem na obrovské potrubí ani vylézt nemohla, stejně by mě nikdo nahoru nepustil.

Kolem rostly sladké lesní jahody, které mě na chvíli odvedly od stesku, ale touha po procházce na hřbetu dřěvěného „hada“ zůstala.

Škoda, že další kus mého dětství zmizí v nenávratnu. Dříve, než ho nahradí ocel, pojedu se na Seč podívat. Ne, nikam nepolezu. Malé zavalité dámě středního věku už to nepřísluší.