Reklama se na nás valí z médií každý den. I když nechceme, podléháme „akcím“, kupujeme věci, které často ani nepotřebujeme. Skupina dobrovolníků pořádá v úterý a středu na gymnáziu reklamní kampaň na věci, které nelze za peníze koupit.

„Komerční reklamy vnucují člověku názor, že nebude šťasten, pokud si nekoupí ten který výrobek. My ale za krásné a důležité považujeme i zpěv ptáků, šumění řeky a vůni čerstvě posečené louky. Rozhodli jsme se proto pomocí svého projektu Štěstí v akci poukázat na absurditu komerční reklamy,“ řekl vedoucí projektu Petr Martinovský.

DISKUSE. JAK SE SNAŽÍTE VYROVNÁVAT S LAVINOU REKLAM KOLEM NÁS? MYSLÍTE SI, ŽE SE DAJÍ IGNOROVAT? HLASUJTE V ANKETĚ.

Při workshopech, které se v chrudimském gymnáziu v úterý a ve středu uskuteční, se studenti seznámí s praktikami marketingu a tvorby reklamy. „Společně pak reálné reklamy vytvoříme. Inzerovat ale budeme věci za peníze nedosažitelné, jako je například duha po dešti, vůně lesa nebo milý úsměv,“ řekla organizátorka chrudimské akce Eliška Papcunová s tím, že akce vyvrcholí za týden v pondělí na Resselově náměstí v Chrudimi.

Projekt Štěstí v akci je financován z Nadace O2 Think Big, která podporuje neziskové projekty mladých lidí. Poukazuje na skutečné hodnoty a za nejhorší důsledek reklamy považuje podvědomé přesvědčení lidí o tom, že vše, co nemá finančně vyjádřitelnou hodnotu, nemá také žádný význam. Cílem akce je rozšířit povědomí o skutečnosti, že mnoho krásných, hodnotných věcí a zážitků je lidem dostupných bez toho, aby vynakládali ohromné částky za „trendy“ spotřební zboží či cestovali tisíce kilometrů. V dnešní době krize je to možná recept na to, jak v nich zabít „blbou náladu“ a těšit se z každého okamžiku.

PŘÍBĚH Z MALÉHO PRINCE

„Dobrý den,“ pozdravil malý princ. „Dobrý den,“ řekl obchodník. Byl to obchodník se znamenitými pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk polkne jednu týdně, nemusí už pít. „Proč to prodáváš?“ zeptal se malý princ. „Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník. „Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.“ „A co se udělá s těmito minutami?“ „Co kdo chce…“ „Kdybych já měl padesát tři minut nazbyt,“ řekl si malý princ, „šel bych docela pomaloučku ke studánce…“