Svou první krev poskytl v devatenácti letech, kdy byl na vojně. Poté nastoupil k veřejné bezpečnosti v okrese Chrudim. U tohoto povolání se velmi často policisté setkávají s tragickými následky dopravních nehod, tedy s lidským utrpením a bolestí. Byl to jen krůček k tomu, aby daroval vzácnou tekutinu a pomáhal tak jiným lidem.

„Dárcovství krve je sice anonymní, ale velkou morální podporou v této činnosti pro mě bylo, když jsem se dozvěděl, že moje krev pomohla zachránit život malého chlapce,“ řekl Netík. Svůj podíl na jeho štědrosti sehrála okolnost, že má děti a nikdo neví, kdy budou podobnou nezištnou pomoc potřebovat. „Mělo by to být vždy bezplatné,“ domnívá se jubilejní dárce krve Karel Netík.

Nejdříve navštěvoval chrudimskou nemocnici, kde završil svůj čtyřicátý odběr a získal Zlatou plaketu doktora Janského. Až později vznikly Zlaté kříže za osmdesátý až sto šedesátý odběr.

Nyní pracuje u republikové policie v Praze a stále rád vzpomíná na kolektiv třemošnické policie, kde je mnoho dárců krve. Také si myslí, že je tato oblast nedoceněna.

Další „meta“ a to Zlatý kříž II. stupně za sto dvacet odběrů je asi již pro něho nereálný, i když krev daruje devětatřicet let. Chtěl by však i nadále touto formou pomáhat. Při jeho jubilejním stém odběru ho vyšetřila primářka transfuzního oddělení v Čáslavi Marie Drdová, která mu popřála hodně zdraví a povzdechla si, že by potřebovali více takovýchto lidí.

(pk)