Přesto lidé přijeli, a to i z poměrně vzdálených míst. Připravena byla prohlídka hradu s kastelánkou Ivanou Matykovou, Milan Růžička z Agentury ochrany přírody a krajiny zasvětil do života netopýrů a vrápenců, kteří ve sklepení hradu právě přezimují. Také Vydrova hospůdka v podhradí opět ožila přátelským setkáním kamarádů, které neodradily epidemie covidu a vládní opatření.
„Samozřejmě tady budeme spát. Dáme si pivo, pokecáme,“ smála se trojice vousáčů v maskáčích vybavená spacáky. Kde budou spát, ještě odpoledne nevěděli, ale právě ta nejistota zjevně k zimnímu dobrodružství u zříceniny patří. Teplota vzduchu ostatně byla příznivá.
„Pamatuji se, že v jednom ročníku bylo hodně stupňů pod nulou. Ale pokud máte dobrý spacák a stan, vydržet se to dá,“ vzpomínal dnes téměř šedesátiletý Milan z Pardubicka. Přijeli autem s manželkou a dvěma vnučkami. „Těším se na gulášovku pana Vydry a doufám, že tam někoho známého potkám,“ dodal s úsměvem.
Podívejte se na historické fotografie z Lichnice:
Historie zimního táboření na hradě Lichnici začala v roce 1964 touhou několika nadšenců získat vlajku Klubu českých turistů. Měl ji získat ten, kdo dorazí v určený den na hrad první. Tak se odvážlivci Miloslav Štych (Kazan) a Jiří Moravec (Strašidlák) rozhodli přespat přímo na hradě pod stanem. Vlajku skutečně získali.
Druhý ročník zimního táboření se uskutečnil znovu až za deset let, v roce 1974, kdy se turisté rozhodli provozovat zimní táboření na Lichnici už pravidelně.
Vloni se akce nekonala kvůli řádícímu koronaviru a stopce pro veškerá společenská a kulturní setkání. „Letos byl hrad otevřen, ale spíše pro průchozí návštěvníky,“ doplnila kastelánka Ivana Matyková.
