„Bála bych se, že ji zraním,“ svěřuje se starší žena, která se v sobotu dopoledne vydala do Keltského skanzenu u Nasavrk. Jenže to se občas stává. Když se ovce stříhají nůžkami, může dojít k poranění. Správce skanzenu, který pro veřejnost pořádá v průběhu roku mnoho dalších akcí, Jiří Bleha je ale opatrný. Jednou rukou si přidržuje a odklápí již ostříhanou vlnu, zatímco v druhé drží pérové nůžky a pomalu ale jistě odstříhává další centimetry huňaté srsti. „Ovce stříháme jednou ročně, některá plemena se ale musí stříhat dvakrát za rok,“ vysvětluje, zatímco pokračuje ve stříhání.

Nejdříve jeden bok, potom se ovce obrátí a stříhá se druhý bok. Jednotlivé kusy vlny Jiří neodstříhává, ale postupně odděluje jeden velký kus a vzniká vlněná deka. Ovce občas zabečí, jinak je celkem klidná. „Občas nás zkusí, jestli jsme náhodou nepolevili,“ konstatuje Jiří převlečený za Kelta. Není to ale jen tak, jeden člověk ovečce drží přední nohy, druhý zadní a jedna malá Keltka ji utěšuje a hladí po hlavě. „Když už jsou nám ovce takto vydány napospas, upraví se jim také kopyta, takže odstraníme přebytečnou rohovinu, případně je vyčistíme,“ upozorňuje lektorka Blanka Zelená, jejíž role přichází na řadu ve chvíli, kdy je ovečka svlečená.

Ona totiž dále pracuje s takzvaným potním rounem. „Vlna je celá zapocená, špinavá a nehezká, takže krok jedna je, že se rouno rozloží na zem a ostříhají se z něj špinavé okraje,“ vysvětluje, zatímco ukazuje nečisté části vlny, které se nacházely například koled zadku ovce. Vlnu je nutné tedy vyčistit, a tak se na několik hodin namočí do vody, aby se nečistoty rozpustily. „Dříve se někdy dělalo to, že se ovce před stříháním nahnaly několikrát do řeky, aby ji přebrodily, a tím se předepraly,“ připomíná žena oblečená do keltských šatů světlé cihlové barvy.

V Keltském skanzenu v Nasavrkách se v sobotu stříhaly ovce pérovým nůžkami.V Keltském skanzenu v Nasavrkách se v sobotu stříhaly ovce pérovým nůžkami.Zdroj: Deník/Lada Součková„Pak je potřeba ji rozčesat. Myslíme si, že ji Keltové rozčesávali na ježčích kůžích,“ dodává ještě a mezitím už v rukou vlnu zpracovává. „Mám tu česání, spřádání vlny a ukázky, jak lze tkát nebo jak lze vlnu barvit,“ pobízí návštěvníky, kteří si mohou mimo jiné vyrobit kus nitě. Zkusit by to měly hlavně ženy, výroba oblečení byla především jejich parketa. „Všechny keltské ženy se už od útlého věku, nehledě na postavení, musely věnovat textilní výrobě, protože nebyly žádné obchody a veškeré oblečení se vyrábělo doma. Bohaté dámy na to ale měly lepší vybavení,“ vypráví Zelená.

To už na stole leží další ovce, která čeká na ostříhání. Tahle je o něco divočejší a nohy se jí musí držet pevněji. Z osmnáctičlenného stáda se jich během soboty ostříhá sedm. Pod nůžky půjdou jen větší zvířata. Malí čertíci, jak se jehňatům kvůli jejich tmavé barvě říká, se ještě nestříhají. Během prvního roku zhnědnou a teprve pak přichází čas na letní sestřih, jakmile se odstraní hnědá vrstva, ovečkám už zbyde jen stříbrná vlna. Když jsou navíc ovce všechny nahnané do chlíva, Bleha je rovnou odčerví. „Musím každou odchytit, otevřít jí pusu a stříkačkou jí do krku stříknout odčervovací pastu,“ popisuje namáhavý proces muž, který má Keltský skanzen v Nasavrkách na starost.