Škatulata na senátorských židlích a v zastupitelstvu kraje se úderem páteční 14. hodiny rozhýbala. Největší nápor lidí začal hned, jakmile se otevřely dveře volebních místností. Komise zasedly ve třinácti městech a pětadevadesáti obcích na Chrudimsku.

Okresní město má devětadvacet volebních okrsků, dvě volební místnosti byly občanům k dispozici například v budově chrudimské základní umělecké školy. Voliči tak házeli obálky do uren vskutku zvesela – za hudebního doprovodu klavíru nebo tanečního orchestru. „To potrvá do pěti, potom už bude ticho," usmál se jeden z „komisařů".

Volilo se všude

O odhodlání některých voličů svědčí fakt, že se za nimi vypravila volební komise s urnou i do chrudimské nemocnice. Svůj hlas do krajských i senátních voleb zde podle pracovnice nemocnice Adriany Koblížkové chtělo odevzdat celkem třináct voličů. Museli se ale předem nahlásit na městském úřadu na evidenci obyvatel. Nepotřebovali ani voličský průkaz.

Byl to třeba Milan Moučka: „Favorita jsem neměl, ale zároveň jsem nechtěl volit ty zkorumpované. Vybral jsem někoho pro lidi. Chodím volit pokaždé. Teď to už není povinnost jako dřív, ale spíš výhoda, že člověk do věcí veřejných může promluvit."

Část nahlášených pacientů však volit nemohla. V senátních volbách to byl případ i Věry Cieaslarové z Chrasti, která, ač chtěla odevzdat svůj hlas, nebylo jí to nic platné. Bydlí přitom od Chrudimi jen kousek, ale spadá pod svitavský volební okrsek. Ani voličský průkaz by této ženě nepomohl, a tak do politického dění nepromluvila.

(ron, lv)