Před padesáti lety přestaly být Slatiňany vesnicí a staly se městem. Je toto jubileum důvodem k vydání vaší knihy?
Každé výročí si žádá své připomenutí. S ním pak přichází i jistá forma bilance. Od povýšení Slatiňan se událo mnohé, padesátka v životě člověka už nějak zazvoní. I město se mění. Invence starosty Ivana Jeníka mne tak přivedla k práci na obrazové procházce jeho současností. A Slatiňany mají co nabídnout. Zájem mne potěšil i proto, že mne částečně zavedl zpět, do krajiny dětství.

Pocházíte z Pardubic, odkud se dá třeba po železnici snadno dopravit do Slatiňan, oblíbeného výletního místa. Také jste jako dítě řádil na Kočičím hrádku? Jaké jsou vaše vzpomínky?
Myslím, že mnozí z blízkosti, do které se řadí právě i Pardubice, poznali Kočičák jako děti. Jak se usneslo, že v neděli se jede i na Kočičí hrádek, zasvítilo v očích mnohým z nás. Sám jsem si ponejprv myslel, že tam určitě musíme potkat i kocoura v botách. V Trpišově měl děda chatu, hned vedle potok a v něm byla spousta raků. Později na základce nám Slatiňany bývaly i pomyslnou branou oddílových výprav do Železných hor, proti proudu Chrudimky do Pekla a dál.

Co předcházelo vytvoření souboru vašich fotografií? Objevoval jste zajímavá místa nebo vás inspirovaly vzpomínky na slatiňanské výlety?
Lokalitu jsem celkově spíše znal. V proměnách dne a ročního období se však i známé mění, takže je stále co objevovat.

Váš umělecký rukopis se na první pohled pozná hrou světla a stínů. Některé snímky jsou pořízeny v době stmívání, třeba ten, na kterém je zobrazena socha svatého Jana Nepomuckého, nebo interiér kostela svatého Martina. Jak se hledá to správné světlo, které dává fotce tu pravou atmosféru?
Děkuji za postřehnutí snahy, která snad naznačuje formu rukopisu. Tím, že mne vyučila média a zpravodajství, jsem se osobně nikdy necítil k umění nijak souvztažně. Fotografie vypráví, zastavuje čas. Je cestou za světlem. Jde o čtení v nebi. O tušení příslibu počasí, které rozehrává zamýšlený příběh do chtěné roviny. A pak se vám třeba to počasí zlomí. Náhlá proměna umí přinést paradox nechtěného. Jako by si předjímané okolnosti žádaly svou míru svobody. Nechtěné někdy nakonec vyzní nejsilněji. Takže tomu jednak chodívám naproti odhadem anebo si technikou „Čarokraje“ světelnou situaci vytvořím. Čarokraj.cz je ale takové specifikum, spíše pohádka. Cosi, co je dennímu návštěvníkovi skryté za oponou. Jako snímek Kočičího hrádku.

Pár stránek vaší knihy se věnuje hřebčínu a jeho jedinečným starokladrubským vraníkům. Kontrast jejich barvy se sněhovými vločkami je nádherný, a tak je nasnadě, že fotografie vznikaly za různých ročních období. Jak dlouho jste se práci na publikaci Slatiňany věnoval?
Koně jsou tu velkým magnetem. Město a okolí jsem za tímto projektem navštěvoval okolo tři čtvrtě roku.

Zámek, Kočičí hrádek, hřebčín, Vrchlického návrší, to jsou jen některé dominanty města Slatiňany. Kde jste se cítil nejlépe a na jakou fotografii jste opravdu pyšný?
Nejradostněji asi vnímám koně běžící na pastvinu. Mají svou dynamiku, je tam jejich radost, zvířený sníh a protisvětlo nového dne.

Ve vaší první knize Čarokraj jste představil krásná a hlavně tajemná místa Pardubického kraje. Zažil jste ve Slatiňanech něco záhadného nebo dokonce strašidelného?
O záhadu se nejedná, ale musel jsem se pozastavit nad rozhraním prostředí a světů v polích položeného hřbitova v Kunčí. Tichému návštěvníkovi přináší jeho portál nečekaný vjem. Jde o zvukový efekt vydařené architektury pánů Meda a Pavlíka. Předchozí kniha Čarokraj v jisté bázni vzpomíná také jedno z Auerspergy v oboře upravených zastavení. Tam jsme snad opravdu cosi potkali. Podle studia souvislostí, se TO shodovalo se znaky tamní pověsti. Tu jsme ale dohledali až po podivném setkání. Ta noc byla lepkavá a cosi vedle nás přešlapovalo v jejím stínu.

Kniha je dokončena, je čas na novou práci. Máte už nějaké téma nebo zakázku?
Jsem rozkročen nad několika projekty najednou. Některé mají své finále blíže, jiné si žádají svůj čas. První snímky v knížce poodhalují nálezy archeologů Východočeského muzea v Pardubicích. Jde o skutečné poklady z naší nejhlubší historie. Mívám tu čest nahlédnout odborníkům vedeným dvěma Tomáši, panem Libánkem a Zavoralem, do nálezových situací. Poklady se neobjevují každý den, proto tento projekt vnímáme jako dlouhodobý.

Knížku Slatiňany lze získat v Královských dobrotách v Chrudimi, v informačním centru ve Slatiňanech či na webu carokraj.cz.