„V noci je tma. To je první věc, kterou si musíme uvědomit, a druhá, že foťák za nás neudělá všechno," usmívá se fotograf. „Je třeba se vyvarovat automatizovaným fotoaparátům a pořídit si zrcadlovku, kde se dá nastavit například doba expozice. Fotoaparát nelze držet v ruce, ale oblohu musíme snímat ze stativu," vyjmenovává rady pro začátečníky Petr Horálek.

Kromě samotného nasnímání fotky, kdy se doba expozice může pohybovat i okolo 15 sekund, je stejně důležité i další zpracování fotky, během nějž fotograf matematickými cestami odstraňuje například šum a podobně.

Nicméně ani sebelepší technika a ovládnutí procesu úprav snímků nepomůže proti světelnému znečištění. Noční obloha už totiž dávno není zcela tmavá. Světlo z měst je vidět mnoho kilometrů daleko a na fotce se projevuje jako žlutavý zákal na obzoru.

PLÝTVÁNÍ

„Některá města už regulují světelné znečištění, a to například lampami, které svítí jen dolů, ale u nás se tomu moc nevěnují," poznamenává fotograf s tím, že také závisí na počasí. V suchých a parných dnech se ve vzduchu vznáší hodně prachu, který světlo z měst rozptylují, naopak po silném dešti se vzduch vyjasní.

„Na fotografování mám rád taková místa, kde světelné znečištění není takové – například Chile nebo Nový Zéland. Vůbec města na jižní polokouli si uvědomují, jak je energie drahá a přestávají s ní plýtvat. Mám chatu na Seči, rád fotím tam a pěkně to vypadá v Železných horách i za Skutčí v okolí Toulovcových Maštalí," doplňuje fotograf.

Technologický pokrok zaplnil oblohu také celou řadou pohybujících se světélek – v tomto případě letadel i družic. Jejich rychlý pohyb se poté projevuje na fotkách jako úzký, jasně ohraničený proužek povětšinou v bílé barvě. Fotografové je většinou retušují.

„Jediné místo, kde jsem neměl jedinou takovou čárku, bylo na Cookových ostrovech v jižním Tichomoří. Nad nimi vede jediný letový koridor, takže tudy prolétne jedno letadlo za týden. Ostrovy zároveň leží blízko rovníku, takže slunce tu zapadá hluboko pod obzor a družice jsou tak skryté ve stínu země," popisuje ideální místo Petr Horálek.

A jak dále uvádí, obloha nad Českem je plná letadel a v létě navíc slunce nezapadne dostatečně hluboko za obzor, takže družice odrážejí jeho svit.

ŠTĚSTÍ NA ČÍHANÉ

Nicméně existuje na snímku šmouha, z níž se naopak fotografové radují, a to když se jim podaří zachytit meteor. Na rozdíl od družic se jeho stopa rozšiřuje a postupně vytrácí, jak kámen prolétá atmosférou. A také svítí v různém barevném spektru.

Fotografování noční oblohy kromě dobré techniky a zkušeností vyžaduje i další nezbytnosti, a to štěstí a trpělivost. „Každou noc může nastat něco zajímavého – třeba roj meteorů, polární záře, svítící oblaka a podobně, ale tyto jevy jsou vzácné a nepředvídatelné," dodává Petr Horálek s tím, že každý úkaz má svou pravděpodobnost, díky které se dá odhadnout, zda něco nastane. Například polární záře je spojená s aktivitou slunce.