Mým životem prošlo několik duševně nemocných lidí a ve chvílích zoufalství na ně nebyl hezký pohled. Ono je obtížné pomoci člověku, který vám vypravuje o kamerách ukrytých v elektrické zásuvce nebo o sousedech špionech pouštějících důmyslně paralyzující plyn klíčovou dírkou.
V tu chvíli víte, že to jsou bludy, ale tvrdě to nemůžete oznámit očím hledajícím porozumění. Pryč jsou doby, kdy bylo možné zavolat záchranku nebo nějakého doktora Chocholouška a jeho pohunky. „Vy nás ale zásobujete, pane Karfík,“ zní zlidovělá filmová hláška.
V dnešní době už neplatí a ono je to dobře drsné hochy se svěracími kazajkami bychom podle mého názoru neposílali jen k duševně nemocnému sousedovi. Myslím, že ve většině případů by převozu do „blázince“ předcházelo zneužití takové zlomyslné upozornění na toho, koho zrovna nesnášíme.
To jsme celí my, takoví sousedští dobráci.
Glosa reaguje na článek uveřejněný zde.
