U této záliby nejen aktivně odpočívá (protože pojem gaučing je u něj téměř zapovězené slovo), ale také sklízí úspěchy. V České republice patří k nejlepším jezdcům v kategorii nejsilnějších čtyřkolek 4x4.

Motivace trvá

Ředitelská pracovna v Hlinsku je vyzdobena zhruba pěti desítkami pohárů z jednotlivých závodů, mezi nimiž se vyjímají trofeje za celou sezonu. Například loni v osmidílném seriálu MČR OffROAD Maraton Švanda skončil na pozici vicemistra, tedy celkové druhé příčce za několikanásobným mistrem republiky Martinem Malátem. I když měl radost, ve tváři mu nechybělo ani malé zklamání. Absolutní prvenství v celém seriálu mu zatím chybí…

Vypadá to ale, že motivace a odhodlání být nejlepší se v letošní sezoně opět navrací.

„Se svým parťákem, spolujezdcem a chlebodárcem Petrem Špakem už pomalu připravujeme stroj a já sbírám chuť a sílu do dalších klání. Přece jen je toho volného času málo. První závod se jede na konci března a já udělám vše pro to, abych v listopadu zvedl nad hlavu největší pohár," říká Martin Švanda.

Žlutá kráska

Přezdívkou zvaný Švanďák je již několik let věrný číslu 767 a čtyřkolce značky Can-Am Renegade. Aktuálně sedlá žlutou krásku s motorem 800 ccm, se kterou se parádně sžil a do dalších závodů ji měnit nebude. Na trati ji poznáte podle tzv. pizza krabice na přední části kapoty. Tato úprava vyřešila problém s přehřátým motorem kvůli velkému množství bahna na trati. Toho si během roku všichni jezdci užívají plnými doušky.

Čtyřkolka má desítky nejrůznějších úprav, mezi první patřilo vyztužení rámu, ramene či vylepšení brzd, další přišly inspirací od soupeřů, nebo řešily určitý technický problém během klání.

Dnes úspěšný závodník s úsměvem a poučením pro ostatní vzpomíná na své první začátečnické jízdy, kdy si po amatérsky sestavených vozítkám typu bugin pořídil před osmi lety svoji první čtyřkolku Suzuki Kingquad s motorem 700 ccm.

Bez učitele se jal zkrotit neznámý stroj, který mu vzápětí připomněl, že jen síla a urputnost nestačí.

Úraz varoval

„V pantoflích, trenkách a tričku jsem na své Suzuki vyrazil do asi dvanáctimetrového kopečka. Zhruba ve dvou třetinách se čtyřkolka postavila, já se pokusil seskočit, což se mi sice podařilo, ale při úprku z kopečka mě dohnala, přilepila rámem k zemi, který mě zachytil, takže na mě čtyřkolka dvakrát spadla. Skončil jsem s dvanácti zlomenými žebry a otřesem mozku. To byl můj první a vůbec největší úraz, který mě vyškolil. Začal jsem o jízdě více přemýšlet, jezdit efektivně a vyvarovat se úrazům."

Láska k vůni spáleného benzinu a chuť posunout se dále Martinovi vydržela. I když nemá tolik času na tréninky, bere čtyřkolku, závodní dres a jede vstříc další výzvě. Offroadové závody jsou dlouhé i dvě, tři či čtyři hodiny a je jedno, zda prší, sněží nebo praží horké slunce. Pro „normální smrtelníky" nepochopitelná záležitost. O to více se právě oni nechávají strhnout všudepřítomným adrenalinem a před očima mají jen sílu burácejících mašin a odstřikující bláto. Jezdci ale prožívají i další pocity.

Potlačit pudy

„Během závodu myslím na to, že se nesmím rozbít, že musím dobře rozložit své síly a předjet soupeře přede mnou. Vím, v jaké fázi závodu jsem a jak mám šetřit stroj nebo sebe. Adrenalin a pudy, které přichází, musím potlačit a myslet hlavně na dojetí do cíle. A to nejen v závodu, ale v celém seriálu. Únava přichází brzy, tak třicet minut po startu. V tu chvíli se snažím mobilizovat svoje síly i myšlenky a odpočívat na místech, kde to jen trochu jde. Když dojíždím do cíle, mívám pocit, že mám spoustu sil, ale do půl hodiny bych se nejradši nechal odnést do postele a zůstal v ní," přiznává Švanďák otevřeně.

Podpora okolí

Nejvíce energie mu kromě lehkého odpočinku dodává podpora okolí, týmu, kamarádů a pocit, že když do závodění dá vše, zúročí se mu to v dobrém. Což funguje na všech jeho životních tratích.

Liběna Nová