„Chceme zpátky vodu z Hamrů, vraťte nám kvalitní vodu!“ To byly nejčastější výkřiky Hlinečáků, kteří dali ve středu najevo, že se nehodlají smířit s dodávkami ze zdroje v Podmoklanech.

Odborníci marně argumentovali tím, že voda z nového zdroje splňuje všechna kvalitativní hlediska, že tedy jejímu užívání nic nebrání.

„Podívejte se, tady mám dvě topná tělesa z pračky. To jedno je dvacet let staré, a vidíte, že je na něm méně vodního kamene, než na tom novém,“ oponuje jeden z nespokojených odběratelů. Lidé si stěžují na tvrdost vody, podle jiných bývá voda někdy zkalená a zabarvená. „Kam jdou všechny ty peníze, které za vodu dlouhá léta platíme? Zajímá mě to, jelikož tu slyším, jak na rekonstrukci úpravny v Hamrech nejsou finance,“ rozčiluje se další z tazatelů.

Palbě otázek musela čelit i hlinecká starostka Magda Křivanová. „Jsem přesto ráda, že lidé přišli v tak hojném počtu. Ukázalo se, že voda hýbe celým městem. Lidé se se ztrátou hamerského zdroje nesmíří,“ uznává starostka.

Dlouhodobé a plnohodnotné užívání vody z Hamrů je ale podmíněno bezmála stomilionovou investicí do tamější úpravny. „Zkusíme sehnat část peněz z dotací. Pokud se to nezdaří, s menšími prostředky bychom snad mohli zajistit alespoň omezenou funkci úpravny a měkkou vodu z Hamrů míchat s vodou z ostatních zdrojů,“ nastiňuje starostka možný vývoj.

Svou roli tu však hraje plynoucí čas. Lidé v Hlinsku dobře vědí, že když přijde přehrada o své postavení zdroje pitné vody, zřejmě se nepodaří obhájit stávající ochranné pásmo kolem vodní plochy. Pak by bylo rozhodnuto. Zřejmě jednou provždy.