Zaslechl jsem onehdy na nádraží rozhovor dvou úřednic. „Ten chlap stál vkanceláři a koukal na mě. Asi si myslel, že mu to vyřídím hned,“ říká ta první žena. „A cos udělala,“ pípne ta druhá, o poznání mladší. „No co…, mohla jsem sáhnout do skříně a ten spis najít. Ale ten jeho pohled mě prostě provokoval, on na to vysloveně čekal. Tak jsem mu řekla, ať přijde za hodinu,“ směje se ta první dobrá duše. Její slova následoval obdivný pohled druhé debatérky. Jako by říkal: ještě se mám hodně co učit… A já jen doufám, že na ty cácory nikde nenarazím!