„Mám teď v košíku jeden hřib borový a asi deset hřibů kovářů, jinak nic moc. Je to spíš takové paběrkování," hlásil včera po telefonu z lesa hlinecký amatérský mykolog Jiří Laštůvka „Kudláček", podle kterého se houby stále musejí více hledat, než jenom sbírat.

Jiří Laštůvka ale stačí zajít do lesa i několikrát během jediného týdne, takže zná i místa, na něž je větší spolehnutí. Jedno takové navštívil například s dvojicí svých přátel v úterý tohoto týdne a přiložené fotografie dokládají, že výprava to rozhodně nebyla zbytečná. „Stále je ale nutné zaměřovat se především na příkopy, břehy potoků a další vlhká místa, na tom se od minula nic nezměnilo," upozorňuje mykolog. A odpovídá rovněž na otázku, které houby teď patří k nejčastějším úlovkům. „Jde hlavně o hřibovité houby. Roste hřib kovář, hřib smrkový, hřib borový a najít lze i křemeňáka smrkového, březového i osikového. Při úterní výpravě se ještě objevil i hřib strakoš a našli jsme také několik kačenek," pokračuje Jiří Laštůvka.

Pod listnáči nic moc

K výborným jedlým houbám patří též mnohé lupenaté druhy. K těm nejoblíbenějším lze s jistotou přiřadit například muchomůrku růžovku, která chutná výborně upravená například s kmínem na másle. Letos ale růžovek, zdá se, tolik není. „Každá houba má své nároky na biotop, roční období, počasí apod. Muchomůrka růžovka patří mezi ty druhy, které potřebují spíše vlhkost, jenže letos převládalo suché počasí. Proto je její výskyt méně častý. Najít se ale dají. Včera jsem objevil jen dvě, ale počátkem tohoto týdne jsme jich na houbařské výpravě s přáteli našli asi patnáct," konstatuje mykolog.

Má tedy ale vůbec smysl vyrazit teď do lesa? „No, jsou některé oblasti, kde už houby rostou v docela hojném počtu a dají se jich nasbírat plné košíky. Přesněji ale tahle místa popisovat nechci, protože v tu ránu by do nich zamířila kvanta lidí. Přesto se pokusím poradit: Vyplatí se hledat spíše ve vyšších polohách a v jehličnatých lesích. Byl jsem tento týden i v listnatých lesích u Žumberku, ale kromě pěti dubáků a několika klouzků jsem tam nenašel nic. Z lesa jsem odcházel zklamaný," uzavírá Jiří Laštůvka. (man)