Nám Čechům úplně stačí deset pod nulou, aby se znovu rozproudila diskuse, čím a jak vlastně topit. Rozhodování většinou ovlivňují tři faktory: provozní náklady, tzn. kolik zaplatíme každou topnou sezonu za elektřinu, plyn, topný olej, uhlí či dřevo, pořizovací náklady, tzn. kolik nás bude vybavení našeho domku zvoleným otopným systémem stát, a provozní komfort, tzn. jak velká bude každodenní štrapáce s přípravou tepla od dobývání pařezů v lese za chalupou po vybírání popela a každoroční malování začouzených stěn.

Architekt pak před námi rozloží lákavě vyhlížející katalogy krbů či radiátorů a tak přibude v našich úvahách i čtvrté hledisko: náš „otopný nábytek“ musí být i krásný…

Odpověď na zmíněné otázky je základní a má vliv na plánování nového rodinného domu od prvních chvil. Se způsobem vytápění souvisí už dispoziční rozvrh domu, jeho výškové strukturování i tvarové formování.

Není jedno, zřídím-li si krb tři nebo třicet metrů od vchodových dveří, budu sem nosit polena a třísky a vynášet odtud obtížný popel!

Každý fungující komín by měl mít účinnou výšku alespoň šest či sedm metrů, počítat proto s krbem v podkroví nebývá dobrý nápad.

Od jihu bude vypadat jako skleník na rajčata

Fasáda nízkoenergetického domu nebude mít k severu žádná okna, a aby se dům mohl krmit slunečním zářením, bude od jihu vypadat jako trochu znepokojivý skleník na rajčata nebo jako názor výzkumníků NASA na řešení problémů přelidněné planety migrací na Europu, zmrzlý měsíc Jupitera.

Osadíme-li navíc dům slunečními kolektory, fokusačními sběrači, zvonovými lapači střevních plynů krav v naší stáji, tepelnými čerpadly a rekuperátory všeho tepla, bude jistě účelné zřídit si někde zásobník na teplou vodu. Takových dvacet kubíků horké vody v domě – to už je pořádný zásah do dispozice.

Pamatuji si rodinný dům, který jsem projektoval s nadšením čerstvého absolventa architektury. Jeho středobodem byla monumentální válcovitá nádrž na vodu ohřátou alternativními zdroji, vyřazený laminátový zásobník na líh o průměru asi dva a půl metru a výšce osm metrů. Obalen byl nejen mohutnou vrstvou izolace a ovšem i konstrukce, ale také spirálovým schodištěm a všemi obytnými místnostmi: tepelné úniky z oněch bezmála čtyřiceti kubíků vody tak vlastně spolu vytápěly celý dům. Vliv zvoleného způsobu vytápění na tvar a strukturu domu tu byl opravdu zásadní…

Topné oleje, krmný šťovík, peletky…

Věnujme se nyní provozním nákladům. Každý stavebník si dříve nebo později musí v době, kdy dům vzniká na papíře, jasně zodpovědět otázku topného média, tzn. čím bude domek vytápět. Elektřina, dřevo, uhlí, koks, plyn, topné oleje, krmný šťovík, piliny, uhelné brikety, dřevoštěpky, peletky, granulované seno, brikety z technického konopí, sláma… Je toho opravdu dost. Do úvahy musí vstoupit nejen spotřeba energie na vytápění, ale i ona zbývající třetina, tzn. energie na ohřev vody, vaření, praní, svícení či provoz všech ostatních spotřebičů od vysavače po kulmu, od sušičky k zahradní sekačce, od domácí čistírny odpadních vod po masážní přístroj.

Dále musíme počítat i se způsobem předávání tepla, což většinou znamená volbu mezi radiátory a podlahovým vytápěním při výrobě tepla v kotli nebo krbem či jiným lokálním topidlem.

Čím dál víc dávám přednost vytápění podlahovému, ať už teplovodnímu či – ještě lépe – elektrickému. Pro dosažení opravdu příjemného domácího teplotního komfortu totiž vystačíme s tepelným výkonem o 2 – 4 stupně nižším, navíc při lepším rozvrstvení teploty v místnosti, při snížení cirkulace vzduchu a vyloučení pocitu sucha, který vzniká rozkladem prachových částic na radiátorech. Důležité však je nepřetápět. Na podlaze nemá být víc než 36 – 38 °C, tzn. teplota lidského těla. Stoupneme-li si na ni bosou nohou, nemáme cítit chlad, ale ani teplo.

Každý ortoped přispěchá s dalším varováním: podlahové topení svádí k tomu, že člověk chodí bos, klenba jeho nohy se přimyká k podlaze a po letech se zbortí. Platfus se sloním palcem a trvalá invalidita prý čeká každého, kdo nevyslyší jejich nabádání k nošení vhodné domácí obuvi.

Krbová kamna mívají nadčasový design

Nepamatuji si, kdy jsem naposledy projektoval rodinné sídlo bez krbu, krbových kamen či alespoň sporáku s pecí. Však je to nějaká krása, zatopit si v něčem takovém v plískanici zimního podvečera a s knihou a svařenou frankovkou si přitáhnout křeslo blíž k živému teplu nebo dokonce k plápolavému světlu a praskotu dřevěných polen.

Jsou lidé, kteří v těchto chvílích dokonce dokáží i mobil vypnout! A že je z čeho vybírat. Krbová kamna mívají většinou velmi inteligentní a nadčasový design. Některá umožňují i rozvod horkého vzduchu do sousedních místností či podkroví nebo ohřev vody do radiátorů. Jsou krbová kamna, do kterých přikládáte jednou za 6 – 8 hodin. Jsou kamna, ze kterých se popel vybírá jednou za deset dnů nepřetržitého provozu. A jsou kamna, do kterých vám na vnitřní stranu topeniště odlijí váš erb. Kdo by odolal..?

Klid v teple zažijete doma ovšem jen tehdy, nebude-li se vám neustále vtírat otázka, zda neprotopíte víc, než je nezbytné. Hitem posledních let se stalo všemožné zateplování domů. Nechci se tu pouštět do přesných návodů, jak zateplení provádět, protože univerzální mustr neexistuje a už jsem viděl příliš mnoho poruch, vzniklých v důsledku nesprávného postupu, a také tolik plísní, že by z nich byl asi vylekaný i sir Alexander Fleming. Jen odborník nám může doporučit, jaké zateplení provést. V každém případě ale musí být navržený způsob certifikován.

Přeji vašim domům a bytům hřejivé teplo v zimě a osvěžující chladno v létě.

Ing. arch. Jan Rampich (56), autorizovaný architekt, publikuje v mnoha odborných časopisech, své názory na tvorbu rodinného domu uplatňuje v TV pořadu Receptář pro dům a zahradu, žije a projektuje ve Strakonicích.