Korečkovi

V seriálu „25 let svobody" už jsme se zábavě mladých věnovali, ale opomněli jsme hospůdky, z nichž mnohé už neexistují . Mezi Chrudimáky je modlou hostinec U Korečků, který stával v podloubí Štěpánkovy ulice a scházela se v něm většina odžínované dlouhovlasé mládeže. Korečkovi, výčepní Rudolf Drašner a další osobité postavy zaznívají ve slovech pamětníků, kterým je dneska kolem padesáti let. Po Sametové revoluci byla hospoda zrušena .

Udupaná hlína

Naši čtenáři vzpomínají i na další hospody a „putyky", ze kterých by dnešní hygienici dostali kopřivku a zrak by jim jen přecházel.

„Pamatuji se na hospodu v Kovářově u Seče. Kolem zdí stály lavice, na zemi byla jen udupaná hlína a shrbená stařenka nosila odkudsi lahváče. A co takový motel na Seči, kde měli nejlepší zmrzlinu na světě. nebo stará Veselka v Seči. Dávali jsme si tam k pití pivo, k jídlu jen rum," vzpomíná na začátek osmdesátých let čtenářka Deníku Zuzana Plocková a zmiňuje také smaženky ze „Žraloka" na chrudimském náměstí. 

Samotínský vánek

Při cestách na Vysočinu, jen malý kousek za hranice chrudimského okresu, mohli lidé i v době hluboké totality navštívit soukromou hospůdku pana Tlustoše. Bylo to v Samotíně a nápoj, jehož složení bylo tajemstvím, se nazýval Samotínský vánek. „Byl vždy báječnou motivací k nasednutí do vlaku s běžkami. Následovalo putování na běžkách až na Samotín, kde jsme objednali Samotínský vánek, popili, nabrali nové síly a valili to dál. Nádhera," usmívá se při vzpomínce na chutný, avšak silný likér Ivana Verner z Rabštejnské Lhoty.

Před časem se podobný „drink" objevil v nedalekém Kadově s názvem Kadovánek.