Mám hypermobilitu a tak se bojím navštěvovat nějaké kurzy cvičení jako třeba pilates, abych se ještě víc neprotahovala a nezhoršovala si svoji ohebnost. Jsem tlustá, mám vysoký tlak, astma a mám velké bolesti hlavy, zatuhlý krk a ramena, bolí mě obě SI skloubení. Hýbat se ale chci a můžu a nevím, co se ztuhlou šíji. Je to pro mne začarovaný kruh.

Nejprve se pokusím zapůsobit jako česky mluvící občan a coby psycholog analyzující dopad lékařského vyjádření: hypermobilitu ,,nemáme", my hypemobilní můžeme ,,být". Tedy hypermobilita není diagnoza či nemoc, kterou člověk nějak vlastní a trpí jí, není zhoubná, nakažlivá. Je to pojem, který hodnotí jednu z mnoha kvalit kloubní funkce stejně jako hypomobilita. Mluvíme o stavu zvýšené (přípona hyper-) laxicity vaziva vzniklém v důsledku neurologického postižení, úrazu č i operace (ortopedie), vrozené indispozice (biomechanika, genetika). My ženy obecně jsme proti mužům díky jinému zastoupení elastenu a kolagenu ve vazivu a hormonální škále ,,mobilnější". Hypermobilitu kloubů si někdy pěstujeme i stravou a životním stylem… Takže označení ,,jste hypermobilní" by mělo být odborným přívlastkem, který napomáhá nám pracujícím ve zdravotnictví komplexnějšímu pohledu na vaše pacientovy potíže, a kompletovat souvislosti zdravotních obtíží. Nemělo by v uších laika vyznít jako ortel degradující a limitující osový aparát. Proto k této nálepce jako terapeut přistupuji s opatrností je totiž mnohem snazší ji vyslovit než odůvodnit a prozradit, v čem je pro mne jako laika klíčová a důležitá, jestli spíše v tomto měsíci nenakládat okurky než přemýšlet jak naložit s hypermobilním broukem v hlavě. Je tedy dobré odborný pojem v kontaktu s pacientem specifikovat a správně uvést, je-li vůbec nutné jej uvádět. Slova ,,máte hypermobilitu" mohou být tedy v konečném důsledku zbytečně zatěžující stejně jako velice důležitá. Více k vaší otázce příště.

Eva (Tálská) Tomková, soukromá fyzioterapeutka, Chrudim