Na vině je současná legislativa. Peníze prostřednictvím účtu nebo složenky totiž nedostává azylový dům, ale sami klienti, kteří platbu za bydlení a služby s ním spojené rozhodně nepokládají za prioritu. Peníze utratí, čímž se dopouštějí zneužití dávky poskytované státem.

„Jednotný metodický pokyn ze strany ministerstva práce a sociálních věcí směrem k úřadům práce by přispěl k efektivnímu postupu vůči klientům – dlužníkům. Stejně tak by se vyřešila situace při náhlém odstěhování klienta například do jiného kraje,“ uvádí ředitelka Azylového domu v Chrudimi Klára Nägele. Stává se, že klient zmizí a nevyrovná své závazky, a to nejen za pobyt a služby. Dluh závratně stoupne i v případě zdevastování zařízení nebo poničení zapůjčených věcí. Shánět ho po celé republice, aby podepsal uznání dluhu, je nereálné.

Azylový dům v Chrudimi není žádná ubytovna. Jde o jedno z mála takových zařízení, kde mohou žít i celé rodiny a nemusí se dělit s jinými klienty o sociální zařízení nebo pračku. Ve volném čase mohou využít různých volnočasových a vzdělávacích aktivit organizovaných odborníky. „Tato náročná a kvalifikovaná práce není v případě dlužných klientů ničím zaplacena. Nelze pomáhat lidem, kteří za ni posléze odmítnou zaplatit z peněz, které jim stát přidělí. Pracující občan musí za všechny služby, o které žádá, řádně zaplatit a pak je z jeho odváděných daní vyplácena dávka někomu, kdo získává prostor pro její zneužívání,“ zdůrazňuje ředitelka, podle které je jednotně a transparentně nastavený systém. nutností.

Zpráva o dlužnících v azylovém domě vzbudila na sociálních sítích bouřlivou diskuzi. „Když má člověk malé děti a nechce se s nimi stěhovat z azyláku do azyláku, musí se naučit, že bydlení není zadarmo a je první, co se má zaplatit. Není to jídlo v restauracích a cigára,“ píše Chrudimačka Jana P., která pár let v azylovém domě žila.

Zdroj: Youtube

Posláním služby Azylový dům v Chrudimi je poskytovat podporu osobám bez rodinného zázemí, v tíživé rodinné či partnerské situaci spojené se ztrátou bydlení tak, aby došlo ke zvýšení jejich soběstačnosti a možnosti uplatnění v samostatném životě.

Cílem služby je poskytnout zázemí pro stabilizaci životní situace a podporu pro udržení či rozvoj základních dovedností směřujících k dosažení bydlení a samostatnosti.

Služba je poskytována osobám od dosažení zletilosti, maximálně však do 64 let věku: Jde především o oběti domácího násilí nebo rodiny s nezletilými dětmi v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení.