„Teď se voda objevila po dvou letech, ale jindy to bývá i pětkrát až sedmkrát do roka,“ říká Alois Čapek.

 Dům, ve kterém s manželkou žije, má za protipovodňovou hrází široké jezero. S manželkou žijí v domě dvaatřicet let a jak říkají, s vodou jsou odmalička kamarádi, i když je to živel, který umí i zaškodit. „Hráze se tu budovaly před dvěma lety, v roce 2006. Od té doby se voda do obce nedostala, ale je to jen otázka času. Hráze jsou dělané na padesátiletou povodeň. Až přijde ta jedenapadesátiletá, budeme to mít v domě znovu,“ předvídá Čapek.

Zajíci na stromech, kočky na hrázích

Povodně ale podle něj přinášejí i užitečné a zajímavé věci.

 „Je tu okolo úrodná půda, která se díky tomu pohnojí. Stává se, že jak stoupá hladina, na vrbách a jiných stromech pak můžeme zahlédnout třeba bažanty, ale také zajíce,“ popisuje Čapek.

Radost z velké vody mají i místní kočky. Povodeň totiž z pole vyhání celé stovky myší, které utíkají buď na stromy, nebo právě směrem ke hrázím. Na to však místní lovci čekají a v časech povodní tak prý mají doslova žně.

Zatímco velká voda je pro zemědělce tedy spíše výhodou, to samé prý nemohou říci místní rybáři.

„Po povodni tady totiž nikdy nezůstanou žádné ryby,“ uzavírá Alois Čapek.