„Žiji odmala v domě na malém městě obklopená zvířaty a rodiče měli odjakživa německé ovčáky. Když mi bylo dvanáct let, tak jsem si pořídila prvního vlastního psa, dlouhosrstou kólii. Jmenuje se Lucky a vystupuji s ním dodnes,“ vysvětluje Kristýna.

K Luckymu časem přibyli ještě další parťáci, border kólie Happy a šaltie JJ, slyšící na jméno „Džej Džej“.

S Luckym ve svých třinácti letech začala objevovat dogdancing a později vyzkoušeli i agility. Happyho zase umí přes sto různých povelů, mezi které patří například i kulhání nebo stojka. „Taky umí hrát mrtvého," usmívá se Kristýna.

Psali jsme o ní už:

Chovatelka z Luže umí své dva psy roztančit
Chovatelka z Luže umí své dva psy roztančit

Podle ní je nejlepší, když může se psy trénovat denně. „Pravidelnost je to hlavní, ale stačí, když se pokaždé tréninku věnuji třeba jen deset minut. Pes se nesmí unavit a nudit, aby se těšil i na každé budoucí cvičení,“ pokračuje mladá chovatelka.

Rozdíly mezi psy a fenami nejsou podle Kristýny pro předvádění tance zásadní, ale nějaké se přece jen najdou. Při samotných soutěžích se obvykle nachází na malé ploše velké množství závodících týmů, takže prostor je prosycený pestrou směsicí nejrůznějších pachů.

Archiv Kristýny LakoméArchiv Kristýny LakoméZdroj: Deník/Marek Nečina

„Lidé je třeba ani nevnímají, ale soutěžící zvířata ano. V tomto ohledu jsou psi citlivější než fenky. Sama mám tři psy, takže mám tuhle zkušenost. U fen zase nastává potíž, když právě hárají. Pak nejsou do soutěže vůbec připuštěné, protože by ostatní psy nepřiměřeně rozptylovaly,“ vysvětluje Kristýna.

Mladá závodnice sama o sobě říká, že není právě soutěžní typ. Pravidelnost a píle se přesto projevily i ve výsledcích dosažených na celostátní úrovni. Při mistrovstvích republiky v juniorské kategorii dosáhla Kristýna ve dvou ročnících po sobě na stříbrné a na bronzové umístění.

V kategorii dospělých závodníků se závodnice teprve rozkoukává, ale jak sama říká, nikam moc nespěchá. „Medaile a poháry nejsou podstatné. Hlavně se chci dog dancingem zabývat co nejdelší dobu, protože mě to opravdu moc baví. V poslední době jsem se mu začala věnovat i jako trenérka,“ upřesňuje dívka.

Malinká kačenka česká.
FOTO: První jarní houby začínají růst. Potěší skutečné labužníky

Kromě pohárů, diplomů a nových zkušeností přináší občas cestování po soutěžních také humorné momenty. „Jednou jsem dokonce odjela soutěžit bez Happyho, což byl tehdy můj jediný parťák. On si obvykle před odjezdem sám skočí do auta, jak se těší,“ vypráví.

Vyjela tedy od domu, ale po nějaké době ji přišlo, že je vzadu nějaké podezřelé ticho. V zrcátku psa neviděla, ale on prý si většinou v autě lehne, takže to nebylo nic divného.

„Dala jsem tedy povel aby zaštěkal, ale dál bylo ticho. Tak jsem zastavila a Happy nikde. Tentokrát do auta prostě doma nenaskočil. Hned jsem se pro něj vrátila,“ vzpomíná Kristýna Lakomá.

Happy seděl u domu a čekal. Asi se divil, proč jeho panička tentokrát odjela bez něj. „Nakonec jsme ale všechno v klidu stihli,“ usmála se chovatelka.