Podle jeho slov vše trvalo tak dlouho zejména proto, že se církve nemohly shodnout. Nyní církve také přistoupily na splácení částky po dobu šedesáti let, což považuje za projev důvěry vůči státu.

„Pro mě je na této záležitosti nejdůležitější, že se stalo to, o čem většina lidí vždy tvrdila, že se nikdy nepovede. Církve se mezi sebou dohodly a nikdo se necítí ukřivděn. Z mého pohledu, z pohledu pastýře malého sboru, není zanedbatelné, že stát přispívá a zavázal se ještě nějakou dobu přispívat na mzdy duchovních,“ dodává Petr Jelínek.

Zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi a postupný přechod na samofinancování staví tuto instituci do nové role. „Budeme žít v novém prostředí, které nám umožní něco vlastnit, zhodnocovat prostředky, hospodařit. To jsme doposud nemohly, přestože jsme v očích státu organizace jako každá jiná. Nyní budeme mít více možností. V sociálním systému je řada míst, které nejsou pokryty a kam mohou právě církve zaměřit svou pozornost,“ sděluje Petr Jelínek.

(mš)