Jak jste se stal táborovým vedoucím?
Na tábory jezdím už od nepaměti, respektive asi dvacet let. Už za totality jsem jezdil na pionýrské tábory. Hned po sametové revoluci jsem na tuto práci navázal a před čtrnácti lety jsem s kamarády založil sdružení Eldorádo. Nakonec se z toho stala vášeň, a to nejenom pro mě, ale i pro partu lidí, která mě obklopuje. Vždyť už jezdím s třetí generací.

Za tu dobu, vybudoval jste si nějaký rituál?
Nevím, zda se to dá nazvat rituálem, ale těch čtrnáct let jezdíme stále ve stejném termínu, prvních čtrnáct dní v červenci.

Jaká je vlastně kapacita vašeho tábora?
Kapacita je 114 míst, ale byly doby, kdy jsme s námahou sehnali 60 dětí. Teď naštěstí už máme plno. Dokonce s námi jezdí i děti z Dětského domova v Nechanicích a to je taková perlička.

V čem je to perlička?
Na začátku nám totiž řekli, že tyto děti nejezdí na stejný tábor dva roky po sobě. No a už jsou s námi šest let. Letos s námi pojede také pět dětí z Klokánku.

A jak dlouho trvá příprava na další tábor?
No prakticky hned po skončení toho současného. Takže asi rok. I když někdy se na další začneme připravovat až třeba v září. A je to velice namáhavé. Musí se dělat reklama a vymyslet nové téma. Každý tábor se totiž nese v jiném duchu.

V jakém se ponese ten letošní?
Ten bude na téma Piráti z Karibiku.

Je ještě nějaká možnost se na váš tábor dostat?
Možnost je vždycky, i když jen malá. Někdy se stává, že některé děti onemocní, a tak bereme náhradníky.

A kolik lidí se o děti stará?
Je to asi dvacet lidí. Děti se vždy rozdělí do oddílů, kterých bývá deset až dvanáct a každý má svého vedoucího. Máme tam i doktora.

Vychováváte si vedoucí sami?
Dá se to tak říct. Jak jsem naznačil, jezdí s námi již třetí generace. A vychoval jsem si například Radka Špryňara (sportovní redaktor Deníku, pozn. autora). Toho znám už od jeho dětství.