Jidášovo ucho

Plodnice jidášova ucha se využívají hlavně při přípravě čínských pokrmů. V obchodech jsou běžně k dostání v sušeném stavu například pod názvem černá čínská houba. Při troše štěstí si ale můžeme jidášovo ucho nasbírat v přírodě sami.

Houbě vyhovuje spíše mírnější zima. „Plnou mísu jidášova ucha jsem našel ještě na konci prosince. Vím také o stovkách dalších malých plodnic, které na mě venku čekají, avšak jejich růst zastavily následné velké mrazy. Chtělo by to alespoň pět dní nebo týden s teplotami nad nulou a houby by zase povyrostly," vysvětluje hlinecký amatérský mykolog Jiří Laštůvka.

Blanité a pokroucené plodnice jidášova ucha mají gelovitou až chrupavčitou konzistenci. V naší zeměpisné šířce roste tato houba především na mrtvých a porušených kmenech a větvích černého bezu. Jidášovo ucho však najdeme také na dalších listnáčích, třeba na vrbě nebo buku.

Jidášovu uchu je, spolu s všestranným kuchyňským uplatněním, připisována i mimořádně široká paleta léčivých účinků. Konzumuje se proto nejen samotná houba, ale po oslazení lze pít i vývar zbylý po předvaření tuhých plodnic. „Výborné jsou i chipsy vzniklé osmažením hub na rozpáleném oleji. Jen je nutné plodnice předem propíchat, aby neskákaly po pánvi," dodává Jiří Laštůvka.