Dostavil se v dobré náladě, se širokým úsměvem všechny pozdravil: „Tak mě tu máte.“ To byl okamžik pro fanoušky – společné fotky a podpisy na památku si přece nemohli nechat ujít.

Pak ale Jiří zmizel do kabin. Nikomu ani nevadilo, že zápas začal bez rozhodčího, vždyť šlo jen o takový „sranda match“. Oči diváků se upíraly hlavně k prachovickému červenému dresu s číslem 5. Fotoaparáty a mobily cvakaly jako o závod.

A jak si týmy vedly? Hosté ukázali domácím skvělou formu, v první polovině vyhrávali 3:1. Jiří si hru užíval, bylo vidět, že je opravdu mezi svými. Ani ve druhém poločase se domácím nepodařilo skóre zvrátit, recesisté nakonec prohráli 2:5.

Překvapení to odpoledne ale nečekalo jen na diváky, ale i na samotného Kajínka. U tribuny se setkal s paní Martou Látalovou z Prachovic a její rodinou. Dojetí bylo patrné na obou stranách – právě paní Látalová prosila o milost Jiřího Kajínka u českých prezidentů více jak 20 let. A nyní se mohla setkat s tím, za koho tak dlouho bojovala.   Zdeněk Sasín ml.