Festiválek se koná ve Slatiňanech, vašem rodném městě. Uděláte si čas na malou procházku? Která místa máte oblíbená?
Doufám, že se ve Slatiňanech trochu projdu. Pokaždé když jsem doma, tak zajdu do parku, do lesa, kde už několik let vyrýpávám jedlé kaštany a gerilově je sázím kde se dá. Takže kaštany ze Slatiňan jsou už v Praze ve Strašnicích, v Hostivaři ale taky u Sázavy nebo v Jižních Čechách. Rozdávám sazenice kamarádům a ti šíří slávu slatiňanských jedlých kaštanů po naší republice… No a když by byl večer čas, zajdu k Béďovi na jedno.

Na gymnázium jste chodil do Chrudimi. Můžete zavzpomínat na své učitele nebo spolužáky?
Jejda, to by bylo dlouhé povídání, protože těch historek ze školy je spousta. Ale svého času jsem do chrudimské SVVŠ jezdil na kole, dokud mi ho ovšem někdo neodcizil. Pak už to zase bylo na autobusu. No a maturitní večírek jsme měli na Monaku. Končil hodně po ránu. Když je čas, tak se se spolužáky sejdeme. Ale už bychom občas měli nosit vizitky. Někdy je těžké se orientovat mezi vzpomínkami a současností (úsměv).

Prý jste se v kostele svatého Martina ve Slatiňanech ženil. Nebyly s tím v době socialismu problémy?
Ano, s Hankou jsme měli tím pádem dvě svatby. Jednu v Chrudimi na radnici a druhou v našem kostele. Na kůru mi zpívali Marsyas a bylo to hodně emotivní. Ale problémy jsem neměl. Nebyl jsem ostře sledovaná osoba, protože naše muzika, kterou jsem v té době dělal s Marsyas, naše socialistické papaláše nezajímala. A tak to prošlo bez nepříjemností.

Přijedete na pozvání Ivy Malinové, vaší spolužačky z gymplu. Už jste alespoň prostřednictvím nahrávek slyšel její svěřence zpívat?
Jasně, pustil jsem si je na internetu. A mám velkou radost, že se dětem Iva věnuje. V dnešní době se hrne všechno přes techniku a hudba trpí… Myslím, že je potřeba se výuce hudby na základních školách věnovat mnohem intenzivněji a nápaditěji, než je normálně dle osnov zvykem. Naučit děti lásce k hudbě v osnovách nenajdete. To je na učitelích a jejich přístupu. A když učitel neumí třeba dost dobře hrát a zpívat, dají se využít zajímaví lektoři a hledat zkrátka cestu, která ty děti zaujme. Ale musí se začínat už v první třídě. V sedmičce už je všechno ztraceno.

V poslední době se hodně hovoří o vaší skupině Vokobere. Představte nám ji prosím.
Raději bych Vokobere představil ve Slatiňanech naživo. Jsme tři chlapíci, co muziku už nějaký ten pátek dělají. Petr Kocman je vynikající muzikant a country zpěvák a spolupracujeme spolu dlouho. Píšu mu písničky, natočil jsem mu několik klipů, ale to se stalo až po té, co jsme se spolu potkali v Jihlavě na Portě jako porotci. A tam jsme si taky spolu zahráli a pak už to šlo správným pop-folk - country směrem.

Časem jsme přibrali kytaristu a zpěváka Tomáše Berku, který taky už projel republiku s několika kapelami a teď si tedy občas zazpíváme písničky, které jsou postavené na kytarách a sborech. Takže si občas dáme kromě těch svých taky nějaké perličky od Beatles, nebo Eagles. Ty se samozřejmě objeví na našem akustickém turné, které jedeme s naší Luckou ve 14-ti městech v České republice na přelomu srpna a září. A jak vím, máme naplánován i Hradec Králové. Nicméně doufám, že ve Slatiňanech stihneme s VKB nějaký ten koncert ještě než se rozpadneme, nebo umřeme.

Jaké písničky s kytarou ve Slatiňanech zazpíváte? Uslyšíme i „Máš chuť majoránky", kterou jste složil pro Karla Zicha?
Majoránku zpíváme i s Vokobere a určitě ji doma zazpívám. A taky Měšťácký blues, Týden, nebo Nánu nevěrnou, to bude záležet na atmosféře. Doufám, že přijdou i někteří spolužáci a kamarádi, aby se mrkli, jak si jejich spolužák po těch letech vede na jevišti. Ahoj na Klíčku v sobotu!