Třetí místo je pro klub našich rozměrů a možností jistě úspěch. Za sedm let, co jsem u týmu, se jedná o druhý nejlepší výsledek. V divizi jsme po prvním rozkoukávacím roce skončili druzí, třetí a druzí, ČFL pak vyhráli, loni byli sedmí a letos třetí, což je skvělé. Je třeba si uvědomit, že nemáme v kádru žádného profesionála ani poloprofesionála, přitom v naší soutěži je hned jedenáct klubů, které jsou farmami prvoligových nebo druholigových celků. I z tohoto pohledu si proto pomyslného bronzu velmi cením, o to víc, že jsme se na jaře potýkali s velkou marodkou.

Nakousl jste jarní až nebývale velký počet absencí a zranění hráčů…
Již před začátkem jara se nám zranili dva hráči základní sestavy – Vladyka a Štěpánek. Dostálek zmizel v Pardubicích, podzimní hostování skončilo Jaroszovi, Petr Drahoš šel po domluvě na půl roku do Brna. Takže už do jarní části sezony jsme šli oslabeni, v průběhu se pak navalily další problémy a dá se říct, že vše vyvrcholilo v posledním zápase v sobotu s rezervou Sparty.

Kluci, kteří jarní část odehráli, ze sebe vydali maximum a musím se přiznat, že jak oni, tak i já jsme již vyhlíželi konec pro nás velmi dlouhé a náročné sezony. Dalo by se říci, že jsme ji více méně protočili na dvanáct hráčů, což bylo v závěru soutěže už na nás vidět, byli jsme takoví utahaní.

Přes všechny problémy, které popisujete, jste byli sedm kol před koncem po remíze v Domažlicích na prvním místě tabulky?
Ale samozřejmě. Měli jsme někdy v polovině jara úsek, kdy jsme vedli celou soutěž. Vše vrcholilo domácím zápasem s Kolínem, kdy proti sobě nastoupili první s druhým, bohužel jsme jej nezvládli. Přitom si myslím, že jsme na toto utkání byli perfektně připraveni, já jsem byl několikrát osobně v Kolíně sledovat soupeře, viděli jsme nějaké DVD a řekl bych, že v té době naše forma kulminovala. Přes to, že jsme odehráli dle mého výborný zápas, paradoxně jsme jej prohráli 0:3, což vypadá navenek šíleně. Přitom, kdo jej viděl, musel uznat, že jsme byli lepší, trefovali jsme tyče, břevna, z krátka to byl takový ten den blbec, kdy se k vám štěstí otočí zády a vám tam nic nespadne. Že si Kolín na tento zápas pozval Štajnera a Jeníčka z Mladé Boleslavi je jiná otázka, ale řády to povolují, tak není co řešit. V tomto mají ty farmářské týmy výhodu. No a po této porážce jsem osobně cítil, že z našeho týmu spadlo takové to napětí hrát o první místo, navalila se na nás všechna ta únava a začala klesat naše výkonnost.

Při pohledu na závěrečné tabulky mě zarazila jedna věc. Zatímco doma jste prohráli pouze dvakrát a získali krásných 39 bodů, venku těch porážek bylo devět a zisk „jen" 20 bodů?
Podle mne to není JENOM 20 bodů. Tam jen vítězný Kolín se ziskem 31 bodů ulétl, ostatní týmy z popředí jsou na tom bodově s námi. Ale samozřejmě, když jsme před dvěma roky ČFL vyhráli, tak jsme těch bodů měli podstatně více. Tak to však bývá, doma před vlastními fanoušky se hraje jinak. Když se utkání nezačne dobře a prohrává se, tak se to doma jednodušeji otáčí, venku je to podstatně složitější. Přesto si myslím, že 20 bodů ze hřišť soupeřů není žádný propadák. A naopak bych vyzdvihl těch domácích 39.

Určitě se na vynikajícím výsledku podepsala i „slušná" hra, pouze jediná červená karta za sezonu je výtečný výkon.
A to je ještě dostal gólman Lukáš Mrázek za vyběhnutí za vápno a zahrání rukou mimo pokutové území… Já když jsem před sedmi lety k týmu přišel, tehdy ještě na AFK před sloučením, jsem byl až zaražený, co tu bylo vyloučených. Takže jednou z prvních věcí, které jsem u mužstva zavedl, byla disciplína ve hře, protože bez ní nelze udělat dlouhodobý úspěch. Toto tvrdě trestám! Hráči si ale dali říct a třeba vyhlášený „raubíř" Tomáš Linhart, který byl v každém roce nejméně jedenkrát, někdy i vícekrát vy loučený, za těch sedm let myslím nebyl ani jednou!

Dalším zajímavým ukazatelem byla tabulka střelců. Tu vyhrál se 23 brankami Radim Holub, ale pak dlouho dlouho nic?
Radim je rozený střelec, který to má od Boha a 23 branek v ČFL je v jeho letech fantastická bilance. Pak ještě Tomáš Vácha dal 11 gólů, což je také solidní výsledek. Potom ale začíná trošičku problém. Ondra Kesner má gólů sedm, což je na záložníka také dobré, pak už tam je ale propad, díra. Já hráče pořád nabádám, aby se snažili víc tlačit do branky a střílet, přece jen tady Radim nebude nadosmrti. Ale to jsou věci, které můžeme trénovat do nekonečna, přesto to ten hráč musí mít v sobě, musí se s tím narodit. Troufám si říct , že takový kanonýr jako je Radim Holub tady už dlouho nebude. Určitě ne náhodou dal za tři roky v ČFL přes 70 branek.

Další hráč, bez kterého si mnozí fanoušci nedovedli kádr ani představit, je záložník Petr Vladyka. Celé jaro ale pro zranění na futsale nehrál, jak to s ním teď vypadá?
Petr měl zlomenou zánártní kůstku, takové zranění, které by dle mého nemělo nechat následky. Už 14 dní běhá a trénuje, do zápasu ČFL se ale ještě necítil, přece jen ta pauza byla dlouhá. Je však možné, že si v sobotu půjde zahrát za rezervu, která jede do Přelouče. Letní přípravu už začne normálně s týmem bez omezení. Uvidíme, jak na tom bude, ale já si myslím, že by to zranění na něm nemělo nechat následky. Samozřejmě, že v jeho letech, když někdo vypadne na pár měsíců z tréninku, obtížněji se vrací než ve dvaceti, ale Petr by s tím neměl mít problém.

Tím jsme se dostali ke generační výměně týmu. Skončil Tomáš Linhart, Vladykovi i Holubovi se čtyřicítka přibližuje mílovými kroky…
O těchto třech, dalo by se říct veteránech, tu v klubu hovoříme již třetí sezonu. Generační výměna jednou přijde, to je zkrátka život, a my se na to musíme připravit. Střední generace jako Tomáš Vácha, Ondra Hauf, Honza Luptovský či Jirka Nadrchal by tu pomyslnou štafetu měla po nich převzít. Samozřejmě rostou i šikovní mladí kluci, třeba David Vodrážka je typ, který by jednou mohl být osobností. Přesto si musíme přiznat, že se zde před lety asi trošku něco zanedbalo a chybí tu víc hráčů té řekněme střední generace. Jsou tu dva hráči ročník 83, jeden 85 a pak až devadesátky, zkrátka je tu taková generační díra, což už se teď samozřejmě snažíme, aby se nestalo. Já ale nemám strach o toto, mě jde spíš o otázku, jak dál? Filozofie klubu je zakládat kádr na vlastních odchovancích a hrát soutěž s nimi. Já se ale musím ptát: podaří se nám vychovat každý rok hráče, kteří vyjdou z dorostu a můžou zasáhnout rovnou do A týmu? ČFL není vůbec jednoduchá soutěž, opravdu se zde potkáváme s mnoha profesionály, kteří trénují 2x denně.

Co tedy s tím?
Jsem proti tomu, dělat zde nějaký mix a přivést do týmu dva tři hráče odjinud a přeplácet je. To je dle mého nesmysl. Samozřejmě ale je otázkou, jestli jsme schopni dlouhodobě takto dál vše vést a stále se pohybovat na špici soutěže. Když už teď vidíte, že ti nejlepší dorostenci odcházejí do jiných klubů, bude to těžší a těžší.. Znám tuto soutěž dost dobře na to, abych věděl, že pokud všichni v klubu nezačneme víc a víc pracovat a vylepšovat různé věci, mohl by to být náš ústup ze slávy.

Je krátce po sezoně, hráči už si užívají dovolenou?
Hráči dostali hned po zápase se Spartou volno a do přípravy na nový ročník nastupujeme až 7. července. Nechali jsme je trošku více odpočinout, přece jen sezona byla dlouhá. Přesto ale dostali individuální plány, aby přišli s určitou hladinou výkonnosti a hned se mohli plně zapojit do následné měsíční ostré přípravy. Již teď máme naplánováno šest přátelských zápasů a jeden pohárový, pak už to pojede rychle. Do přípravy samozřejmě zařadíme větší počet hráčů, takové ty nadějné kluky z juniorky a dorostu. V určité části pak mužstva rozdělíme, někteří zůstanou v áčku a další půjdou do druhé tréninkové skupiny.

Jistě je brzy, ale přesto, už máte vyhlédnuté nějaké posily a prozradíte které?
Teď jste trefil do černého! Právě tento týden budeme vše řešit. Já jsem na vedení vznesl přání, abychom posílili kádr o tři hráče. Neřeknu vám ale ani o jaké posty se jedná, to po mě opravdu zatím nechtějte. Víte, jak to je… Něco vytipovaného máme, uvidíme, jak se vše podaří dotáhnout. Takže zatím jedinou změnou, jak už bylo řečeno výše, je návrat Drahoše z hostování v Brně, ten by měl nahradit v obraně Tomáše Linharta.

Co říci závěrem?
Určitě se sluší poděkovat za spolupráci svým nejbližším spolupracovníkům jako je můj asistent Pavel Křečan, Vlasta Gallát a Ondra Syrůček, kteří se starají o svaly hráčů, vedoucímu mužstva Honzovi Sládkovi, sekretáři Martinu Škrhovi, velkému příznivci a mecenáši MFK Ivanu Hoffmannovi a v neposlední řadě Robertovi s Janou, kteří se zde na stadiónu starají o naše pohodlí. Užijte si hezkou dovolenou a v červenci to rozjedeme nanovo.

Radek Pecina