Chvíli snapětím čekám, ucho přilepené kmalému reproduktoru vblízkost hlučné ulice. Co když se bez dalších otázek vzápětí ozve jen lehkomyslný bzučák? Cesta za kořistí ve školní budově bude pak volná. Ale kdež!
Ve sluchátku to klapne a ředitel školy Daniel Vychodil se ptá na účel mé návštěvy. Neprošel jsem! „Takhle to funguje standardně. Škola navíc disponuje elektronickým zabezpečovacím systémem. Do budovy tak není možné dostat se vdobě mimo vyučování nebo vnoci,“ vysvětluje ředitel. „Dětem otvírá školník pět minut před půl osmou ráno. Ataké dohlíží na osoby vstupující dovnitř. Učitelé mají samozřejmě svůj vlastní klíč. Snad iproto jsme tu vposlední době nezaznamenali žádný incident snezvanými hosty,“ uzavírá Vychodil.
Osvé „kontrole“ jsem se zmínil ipřed starostou města Ivanem Jeníkem. „No vidíte, pane redaktore. Ato máme ještě na ulici těsně uškoly instalovanou bezpečnostní kameru,“ usmívá se starosta.
