Vzhledem k tomu, že případná infekce člověka může způsobit závažné zdravotní problémy, provádí se povinné vyšetření zvěřiny černé zvěře, jezevců a medvědů na přítomnost tohoto cizopasníka.

Trichinelóza

K infekci dochází pozřením masa s infekčními larvami. Ty aktivně pronikají do lymfatického systému a krví se přenášejí do různých orgánů a pronikají až do svalových vláken, kde se larvy zapouzdří. Napadená tkáň odumírá, a pokud jsou larvami napadeny životně důležité orgány, může onemocnění končit i smrtí.

Diagnóza je možná pouze mikroskopickým vyšetřením vzorků svaloviny, což je zároveň jedna z nejdůležitějších součástí prevence před infekcí člověka. Důležité je také dokonalé tepelné zpracování zvěřiny. Léčba zvěře se neprovádí.

„Zvěřina, kterou si myslivec ponechá pro svoji potřebu, tomuto povinnému vyšetření nepodléhá. Přesto pevně věřím, že z 1527 kusů černé zvěře, které byly uloveny v našem okrese za rok 2007, byla naprostá většina vyšetřena. Tuto službu nám provádí státní veterinární zpráva a je hrazena státem. Není proto důvod kazit si požitek při konzumaci guláše z divočáka a lámat si hlavu nad tím, zda byl připraven ze zdravého či nemocného kusu zvěřiny,“ říká Jiří Ročňák z chrudimského městského odboru životního prostředí.

Tularémie

Další závažným onemocněním zvěře nebezpečným pro lidi je tularémie. Onemocněním trpí zejména hlodavci, ale také zajíci, králíci, domácí savci a je přenosné i na člověka. Ten se nejsnáze nakazí přímým kontaktem se zvířetem – například při stahování zajíce. Prevence u volně žijící zvěře není možná, léčba se neprovádí. Podle neoficiálních informací měli vloni onemocnět touto nákazou na Chrudimsku tři lidé.

Vzteklina

Vzteklina je virové onemocnění centrálního nervového systému zvířat a lidí. Projevuje se změnami chování, zvýšenou dráždivostí, agresivitou a téměř vždy končí smrtelně. Nemoc postihuje prakticky všechna teplokrevná zvířata, především savce. Nejvnímavějším zvířetem k tomuto viru je liška obecná, která je zároveň hlavním šiřitelem vztekliny. Známy jsou případy onemocnění jezevce, kuny i srnčí zvěře. Málokdo však ví, že mezi šiřitele této choroby patří i netopýři.

U domácích zvířat toto onemocnění vymizelo, neboť chovatelé mají ze zákona povinnost zajistit, aby byli psi a některá další zvířata držená v zajetí, zejména liška, jezevec, kuna apod. vždy jednou za rok očkováni proti vzteklině. Tato povinnost se však nevztahuje na kočky.

U volně žijících zvířat je prevence složitější. Vzhledem k nárůstu počtu pozitivních nálezů v osmdesátých letech, kdy bylo registrováno více jak 2000 případů ročně v celé republice, vložil se do boje s touto nemocí i stát. Od roku 1989 se provádí orální vakcinace lišek. Princip spočívá v podání očkovací látky ukryté v plastikové ampulce uvnitř vhodné návnady- většinou z rybího tuku. Při konzumaci návnady a prokousnutí plastikového obalu se tak vakcína dostane do těla zvířete. Vakcinace se z počátku prováděla na celém území státu a návnady roznášeli myslivci. Později se aplikovala jen lokálně a to v územích s výskytem choroby.

V dnešní době se používá ke kladení návnad letadel a shazují se pouze na příhraniční území, aby se k nám vzteklina nevrátila ze zahraničí - především z Polska.

Jednu z nejzákeřnějších a také nejnebezpečnějších nemocí - vzteklinu - se tak podařilo díky prevenci odstranit z celého území státu. Od června roku 2004 je ČR přiznán status nákazy prostého státu.

Myxomatóza, střečkovitost, kokcidióza

Další virové onemocnění se kterým už se můžeme na okrese setkat je myxomatóza. Je známá především z chovu domácích králíků. Z parazitárních onemocnění se vyskytuje kokcidióza, střečkovitost a velice vzácně trichinelóza.

Kokcidióza je onemocnění pernaté i srstnaté zvěře, především u mláďat v intenzivních chovech. Kokcidie cizopasí ve střevě, kde prodělávají komplikovaný vývoj. Poté jsou vylučovány trusem, a ten je zdrojem další nákazy. Napadení ptáci jsou ospalí, nežerou, sedí poblíž tepelných zdrojů, mají načepýřené peří a žlutavý průjem. Diagnózu lze stanovit podle klinických příznaků, ale především parazitologickým vyšetřením trusu.

Základem preventivních opatření je pravidelné parazitologické vyšetření trusu, dodržování hygienických zásad, předkládání kvalitních krmiv a dostatek čerstvé vody. Ve volné přírodě není prevence možná a ani léčba se neprovádí.

Střečkovitost se vyskytuje u všech druhů spárkaté zvěře. Je to onemocnění kůže a podkoží nebo nosních dutin a nosohltanu. Šíří se tak, že dospělí střečci nakladou vajíčka v okolí nosního otvoru. Odtud se dostanou do nosní dutiny, kde se dál vyvíjejí. Vývoj trvá celý rok. Dospělé larvy nutí hostitele k jejich vyfrkávání z nosu. V půdě dokončují svůj vývoj a mění se v dospělého střečka. Diagnóza onemocnění je poměrně snadná. Přestože se provádí léčba antiparazitiky i za vydatné pomoci státu, nedaří se šíření střečků zastavit.

Bakteriální onemocnění: brucelóza, tularémie a botulismus

Brucelóza se přenáší přímým stykem a při manipulaci s plody nebo plodovými obaly při porodu. U samčí zvěře se onemocnění projevuje zduřením varlat a hubnutím. U samic se projevuje výtoky z pochvy, zmetáním a ztrátou hmotnosti.

Tularémie. Onemocněním trpí zejména hlodavci, ale také zajíci, králíci, domácí savci a je přenosné i na člověka. Ten se nejsnáze nakazí přímým kontaktem se zvířetem - např. při stahování zajíce.

U obou nemocí je diagnóza možná pouze laboratorním vyšetřením krve živé nebo ulovené zvěře, nebo pitvou uhynulé zvěře. Prevence u volně žijící zvěře není možná, léčba se neprovádí.

Botulismus. Nejčastěji se vyskytuje u vodního ptactva. Postihuje všechny druhy kachen, husy, lysky a bahňáky. Po nákaze toxinem se příznaky objevují za několik hodin nebo dnů. Úhyn je masový, uhynulí ptáci jsou zdrojem dalšího šíření infekce. U volně žijící zvěře je prevence téměř nemožná. Léčba se neprovádí.