Sobotní letecká havárie, při níž zemřel i polský prezident Lech Kaczyński, když letěl do Ruska uctít oběti katyňského masakru, silně zasáhla lanškrounského římskokatolického faráře polského původu Zbigniewa Czendlika.

Mrazivé ticho

„V sobotu jsem byl v Praze na intronizaci Dominika Duky, pochopitelně hodně slavnostně naladěn. Byl jsem před desátou hodinou ve Svatovítské katedrále a někteří začali dostávat do mobilů zprávy České tiskové kanceláře, že se něco stalo. Najednou, ještě než začal obřad, zavládlo v chrámu mrazivé ticho. V tu chvíli jsem byl rád, že jsem byl právě na tom významném místě, v katedrále, která i svou architekturou jakoby ukazuje směrem nahoru,“ líčil Zbigniew Czendlik, kterého zpráva o letecké tragédii, při níž zahynula elita polského národa, doslova srazila do kolen.

„S prezidentem Lechem Kaczyńským jsem se potkal pokaždé, když byl v Čechách. Vždy byla nějaká příležitost, abychom se setkali, ať už to bylo na Hradě nebo na polském velvyslanectví. V tuto chvíli jsem si obzvlášť uvědomil, že jsem krví a kostmi Polákem. Vždycky jsem byl jako Polák patřičně hrdý na to, když Kubica zajel dobrý závod formule 1, když Malysz dobře zaskákal, když volejbalisté vyhráli nějakou prestižní soutěž. Ale nikdy jsem to, že jsem Polák, nepocítil tak silně, jako když přišla zpráva, že mi zahynul prezident, polská elita vojenská, politická a společenská,“ přiznal farář.

„Je hrozným paradoxem, že se to stalo právě v Katyni, kde bylo v roce 1940 povražděno dvaadvacet tisíc polských elit, důstojníků, intelektuálů, duchovních. Na stejném místě jsme teď přišli o elitu současnou,“ připomněl Czendlik.

Duch Stalina je cítit

„Dostal jsem řadu esemesek, měl jsem telefonáty. V jednom zazněla zajímavá myšlenka. Že to všechno vypadá, jako by ten ďábelský duch Stalina nad Katyní stále byl,“ podotkl lanškrounský farář.

„Pro Poláky je Katyň velmi důležitým místem. Představuje historické trauma, které dosud nebylo náležitě vysvětleno,“ řekl Deníku lanškrounský farář polského původu Zbigniew Czendlik.
„A možná to stále ještě není pro svět dostatečně známý pojem, i když Katyň velmi realisticky zviditelnil režisér Andrzej Wajda ve stejnojmenném filmu,“ dodal.

Vzkaz od Lucie Bílé

„Zpěvačka Lucie Bílá mi v esemesce napsala, že to, co se v sobotu stalo, znovu světu Katyň připomene a přiblíží hrozné události, k nimž tam došlo před sedmdesáti lety,“ poznamenal Czendlik.

„Volal jsem domů mamince a tatínkovi a hned jsem podle hlasu poznal, že maminka pláče. Celé Polsko pláče, celé Polsko se modlí, ztišilo se. Najednou jsme se jakoby semkli, znovu jsme pocítili, že jsme jeden národ, přestože nás může dělit pohled na politiku, můžeme se ztotožňovat s různými stranami, máme různé názory na svět. V tuto chvíli nás ale tato tragédie obrovsky sjednotila,“ doplnil farář.
Havárie letounu, který na smolenském letišti Severnyj nezvládl kvůli nepříznivému počasí přistávací manévr, se hodně dotkla také pořadatele pardubické části filmového festivalu Febiofest Jana Motyčku. „Když jsme loni přesně před rokem na závěr pardubické části Febiofestu uspořádali speciální projekci filmu Katyň v prostorách zdechovického zámku, kde působila sovětská vojenská posádka, tak nás ani ve snu nenapadlo, že by se tato tragédie mohla po roce opakovat,“ konstatoval Jan Motyčka.

Měl prý husí kůži

„Jde o obrovskou tragédii. Působí to na mě velmi depresivně. Když jsem tuto zprávu slyšel, tak mi naskočila doslova husí kůže. Uvědomil jsem si, jak ohromná je to symbolika,“ prohlásil Jan Mazal, ředitel zdechovické základní školy, který byl osobně přítomen loňské projekci filmu Katyň v prostorách zdechovického zámku.

„Kdo tento snímek neviděl, možná toto neštěstí nevnímá tak silně jako ti, co měli možnost film režiséra Andrzeje Wajdy spatřit. Přiznám se, že jsem měl v sobotu náladu si Katyň znovu pustit,“ vyjádřil se ředitel zdechovické školy.
„Depresivní pocit, který jsem ze sobotní tragédie měl, byl podobný tomu, jaký jsem cítil po loňské speciální projekci Febiofestu ve Zdechovicích,“ přiznal Jan Mazal.

„Opravdu si nedokážu představit, co by se stalo, kdyby promítání filmu Katyň mělo konat letos. To by asi byla hodně drsná hříčka osudu,“ přemítal ředitel školy.

„Je šílené, že se tato tragédie odehrála právě v době, kdy Rusové usilují o nápravu vztahů s Poláky. Mrzelo mě také, že se stala právě v den, který měl patřit novému pražskému arcibiskupovi Dominiku Dukovi,“ doplnil.

Velké neštěstí

„Je to velké neštěstí, že spadlo letadlo plné úžasných lidí. Kdybych mohl, tak pozůstalým vyjádřím upřímnou soustrast,“ pravil zdechovický starosta Robert Chutic, který loni vítal návštěvníky speciální projekce Febiofestu.

„O víkendu jsem byl na jedné akci v Maďarsku, kde jsem se potkal se spoustou Poláků. Hodně se tu o této tragédii diskutovalo. Je to skutečně neuvěřitelná náhoda. Když se prezidenti po sedmdesáti letech dohodnou na tom, že společně uctí památku obětí zabitých v katyňském lese a stane se tato nehoda, tak to skoro vypadá, jako kdyby to mělo být nějaké znamení,“ prozradil Milan Vinš z pardubického Klubu vojenské historie, který pomáhal dotvářet specifickou atmosféru loňských speciálních projekcí filmu Katyň v prostorách zdechovického zámku i Pardubického letního kina v Tyršových sadech. Jeho členové totiž lemovali cestu z kina. Byli oděni v sovětských a nacistických uniformách s dobovými zbraněmi v ruce…

(ký, td)