Předsedu spolku Boii Lukáše Blažka jsme požádali o rozhovor:

Stálo to za tu dřinu?
Myslím, že ano a návštěvníci to poznají. Věřím, že v průběhu následujících měsíců a let skanzen pomůže turistům ukázat nejen odkaz našich předků, ale i soužití člověka, krajiny a přírody.

Těch „rad osudu" bylo v posledních pěti letech opravdu hodně, nechtěli jste s tím někdy praštit?
Chtěli. Ale neudělali jsme to. Dobrovolníci odvedli na skanzenu obrovské množství práce, a to hlavně v momentu, kdy projektu věřilo jen velmi málo lidí ale muselo to nějak fungovat. Málem jsme skončili. Řada partnerů, kteří původně slibovali hory doly, se od nás náhle odvrátila.

Jsem ve vedení spolku od roku 2007 a kolikrát jsem si za těch devět let říkal, jestli má cenu druhý den ráno vstát a znovu se pustit do práce na skanzenu. A ta zahrnovala nejen samotné budování vesničky, ale i její administrativní pozadí – prostě papírování – povolení, vyúčtování, obhajování projektu a tak dále.

Asi každý, kdo dělá v nějaké neziskové organizaci, ví, že to musí dělat nezávisle na tom, zda jeho práci okolí pochválí a plně ocení. Musí věřit, že to dopadne, a riskovat.

Když se ještě vrátím k tomu spojení skanzenu s přírodou, to je důvod, proč je vstupné tak netypické?
Dá se to tak říci. Kdo si koupí vstupenku, tak mu platí na celý den a ne jen na jednu prohlídku. Mohou se k nám vracet podle libosti. Nechceme, aby návštěvníci přišli, my do nich za hodinu a půl nalili keltskou historii a už je hnali pryč.

U nás si mohou sednout ve stínu domů, nebo třeba na opevnění a pozorovat dění okolo sebe. Naším cílem je prostě nejen ukázat, jak se možná v pravěku žilo, ale také poskytnout návštěvníkům možnosti si tu odpočinout.

Železné hory jsou perlou přírody v republice a Nasavrky oblíbeným výchozím místem. Turisté tak mohou navštívit skanzen, dojít si do města na oběd, pak na procházku a pak se mohou zase vrátit. To je na nich.

Co během sobotního otevření návštěvníci uvidí hotové?
Původní projekt počítal se šesti dvorci, ale kvůli souhře nešťastných náhod se nám zatím podařilo zprovoznit jen jeden. Je to dvorec kováře, který obsahuje obytný dům, dvě polozemnice pro chudší obyvatele, sýpku a kurník. Na jaře už by měly přibýt další dva, byť v nich bude ještě pár staveb chybět.

Teď na podzim jsme zvolili takový malý start. Na listopad připadá svátek Samhain – keltský nový rok. I když je to vstup do temné části roku, rozhodli jsme se udělat malé otevření u příležitosti jeho oslav. Od dubna příštího roku začne ten hlavní provoz.

Turisté ale mohou od 5. listopadu počítat s tím, že budeme mít o víkendech otevřeno, a pokud se sejde skupinka alespoň o pěti lidech, provedeme je po skanzenu i ve všední dny.

„Civilní" zázemí už je hotové?"
Dokončili jsme parkoviště i servisní budovu mimo areál keltské vesnice. Ostatně, tam budou v sobotu probíhat různé výtvarné dílny. Hotové je také opevnění a velká dřevěná brána. Na skanzenu už žijí i zvířata – ovce a slepice, uvažujeme, že bychom zjara přidali i nějakého toho koně.

Když už se tu bavíme o budování, tak se nemohu zeptat, jak se budovy stavěly?
Rozhodně jsme si nemohli zaplatit stavební firmu, aby nám udělala polozemnici na klíč. Jsme nezisková organizace a tak bohaté mecenáše jsme neměli. Jenže to mělo háček i v tom, že řada zkušených řemeslníků nám řekla, že to není jejich parketa. Jsou zvyklí pracovat s rovným, ohoblovaným dřevem a my měli křivé kmeny zbavené jen kůry. Velký podíl na budování vesničky měli dobrovolníci, kteří nám dlouhé roky pomáhali.

Nebudu říkat, že jsme při stavbě nepoužili moderní nástroje, ale snažili jsme se postup stavby přizpůsobit tomu, jak se pravděpodobně v keltské době stavělo.
Mimochodem, díky použitému dřevu, které jsme získali od sponzorů buď darem nebo za symbolickou cenu, je skanzen také výjimečný.

A to konkrétně?
Naše budovy jsou z dubového dřeva, které má jiný tvar i vzhled a není tak rovné, jako smrkové, z nějž jsou často skanzeny stavěny. Návštěvník si toho asi nevšimne, byť na něj asi bude působit úplně jiným dojmem.

Často jsme také křivého tvaru kmenů využívali. Návštěvníkům doporučuji se podívat v domu kováře na schodiště, které vede do prvního patra. Celé je vyrobené z jednoho kusu kmene.

Pojďme se nyní vrátit do historie – ne keltské – ale do historie skanzenu u Nasavrk. Kdy se objevila první myšlenka na jeho postavení?
Keltská vesnička je nápad z konce 80. a začátku 90. let. V té době probíhal archeologický průzkum na hradišti u Českých Lhotic. Už tehdy se začalo uvažovat nějak tento keltský odkaz reflektovat a vytvořit nejen muzejní expozici, ale i repliku keltského osídlení.

Sdružení Boii vzniká v roce 2002. Jeho zakládajícími členy byl i bývalý senátor Petr Pithart, který nás dlouhá léta podporoval a nyní tyto otěže přezval další senátor Petr Šilar, kterého s Nasavrckem pojí rodinné kořeny.

Nejprve se podařilo vybudovat keltskou stezku Železnými horami, poté jsme otevřeli a postupně několikrát zmodernizovali expozici Po stopách keltů v nasavrckém zámečku a všechno směřovalo k vybudování skanzenu jako open air muzeu. Zvolili jsme si, myslím, dobrý koncept.

Teď možná trochu odbíhám, ale původní osídlení leží u Českých Lhotic, proč nestojí skanzen právě tam?
Třeba v Rakousku by to bylo možné, mají tam nad jedním prozkoumaným nalezištěm samotný skanzen.

U nás to z hlediska českých zákonů nejde. Původní oppidum leží v ochranném pásmu vodního zdroje a v zóně přírodní rezervace. Hledalo se proto nové místo a prostor za rybníkem u Nasavrk se zdál být velmi vhodný. Od původního naleziště je vzdálené jen dva kilometry a navíc je ze všech stran obklopený přírodou.

Kdo se podílel na koncepci skanzenu, že nyní vypadá tak, jak vypadá?
Vesnice je založená na základě archeologických poznatků, a to hlavně z českých vykopávek, ale třeba svatyně je vytvořená na základě nálezů v německém Manchingu.

Podařilo se nám dojednat spolupráci s předními archeology. Do Nasavrk přijel například profesor Venceslav Kruta z pařížské Sorbony, který nás nejen morálně podpořil, ale také inspiroval, jak laténskou kulturu prezentovat v jednotlivých ukázkách všedního života pod širým nebem.

To je další unikátnost celého projektu. Skanzen máme koncipovaný tak, jak by to v oppidu mělo vypadat. Uvnitř opevnění se nachází jednotlivé dvorce, což jsou ohrazené, do jisté míry autonomní sídelní jednotky.