Osud areálu bývalého chrudimského letního kina přilákal ve středu do zasedací místnosti městského úřadu zhruba stovku lidí, z nichž řada se zapojila i do následující téměř tříhodinové diskuze. Konečné řešení ale veřejná schůze nenabídla. Snad jen trochu naznačila.
Třetina míst
Na úvod vystoupil zpracovatel aktuální studie lokality architekt Václav Škarda. Ten vyšel z dřívějšího zadání města a do prostoru za muzeem navrhl větší nádvoří, jež by nabídlo dostatek parkovacích míst. „Nádvoří by vytvořilo i dostatečný odstup pro to, aby vynikla stavební krása zadního průčelí budovy s jeho dvouramenným schodištěm," řekl architekt. Příjezd aut na nádvoří by měl být umožněn nejen přes náhon z Lázeňské ulice jako dosud, ale i přes nově vzniklý mostek klenoucí se přes hlavní koryto řeky směrem k Poděbradově ulici.
Ve větší části stávajícího areálu by měl vzniknout multifunkční prostor s parčíkem umožňujícím pořádání různých kulturních a společenských akcí pod širým nebem. Zachováno by mohlo být i letní kino, ovšem v mnohem skromnější podobě. Zatímco kapacita někdejšího „leťáku" činila 1140 míst, nyní by měla divákům stačit jen zhruba třetina sedaček. Zvažováno je také umístění projekčního plátna i sedaček jinam, možná až do samotné špice rámované soutokem hlavního řečiště Chrudimky a jejím náhonem.
Parkoviště nechtějí
Návrh ale u lidí narazil. Už první diskutéři se ohradili proti vjezdu dalších aut a nádvoří v debatě většinou nazývali pouhým „parkovištěm".
Stavební úpravy areálu kina počítající s pravidelným využíváním objektu více lidmi nelze ale podle zákona realizovat bez zajištění dostatečně kapacitního parkování. To přítomným trpělivě vysvětloval vedoucí odboru územního plánování Petr Kopecký i někteří další odborníci. Většina lidí byla přesto zajedno. Parkoviště tu prostě nechtějí. „Je na radnici, aby se podle toho zařídila," shrnul výhradu výtvarník Ivan Baborák.
Kulturní památka?
Nejde ale o jedinou námitku. Někteří diskutéři zpochybnili i dopravní napojení nádvoří. Mostek přes Chrudimku má totiž končit na pozemku, jenž městu nepatří, což by mohl být problém. Výjezd aut do přehuštěné Poděbradovy ulice pak vyvolává další otázky.
Proti navrženým změnám se nejhlasitěji stavěli lidé z občanského sdružení „MaChr za Chrudim malebnou". Ti označují současný amfiteátr kina s mírně stoupajícím hledištěm a se vzrostlými okolními stromy za kulturně historický objekt, jež je prý třeba zachovat pro příští generace. Z tohoto důvodu podává MaChr podnět na Ministerstvo kultury o prohlášení celého areálu za kulturní památku.
Pozor na hluk
S využíváním areálu jsou spojeny i možné hygienické problémy, především možné překračování hlukové hladiny v okolí. Takové stížnosti se tu již v minulosti objevily, což potvrdila i přítomná hygienička Hana Tuhá.
Z iniciativy starosty města Petra Řezníčka byly na závěr schůze sepsány nejčastěji se objevující výhrady a požadavky, z nichž má architekt dál vycházet. Je z nich zřejmé, že snadné to mít nebude.
NÁZOR ČTENÁŘE: Příspěvek k debatě o areálu letního kina
Jsem jedním z těch, komu se současná podoba tohoto místa v centru města nelíbí. Je škoda, že město nedokáže už řadu let tento prostor lidem zpřístupnit a upravit. Udělat v centru města přívětivé a přátelské místo pro lidi. Jsem přesvědčen o tom, že kino v jeho dnešní architektonické podobě a proporcích není tím, co by souznělo s místem, s navazujícím okolím, ani budovou muzea či přírodním prostředím. Z původního architektonického záměru vycházel i provoz a využití, které dnes postrádá realitu společenské poptávky, navíc vyhovuje pouze úzkým funkčním potřebám. Letní kino dnes poskytuje prostor pro velmi omezené využití. Stejně tak si myslím, že ani nějaká rekonstrukce dnešního stavu kina nemůže nabídnout co možná nejoptimálnější a zároveň nejširší společenské a kulturní využití, jak pro nás, co bydlíme v Chrudimi, tak pro návštěvníky města. Problémem jsou i různá kompromisní řešení, která ve většině nebývají přesvědčivá a navíc vše neúměrně protahují či ve finále prodražují. Řešení by měla být nikoli kompromisní, ale optimální. Přitom stačí málo. Prostor jednoduše vyčistit od věcí, které do něho nepatří, zpřehlednit a zpřístupnit veřejnosti. Jinými slovy odstranit dnes již nevyhovující a přežitou stavbu, která určitě byla postavena v dobré víře. Nicméně dnes je asi důležité se snažit oproti minulosti vnímat místo v co nejširších souvislostech. Být pokornější k místu samotnému, k tomu co nabízí a může lidem nabídnout. Určitě toho bude víc než dnes.
Problém dle mého není v tom, zda letní kino má zůstat nebo ne. Není totiž asi žádný důvod, aby se v místě nepromítalo. Budoucí prostor by měl být řešen tak, aby při zachování sezónního promítání mohl být využíván pro kulturní a společenské akce města, muzea i ostatních subjektů. Místo se nabízí pro koncerty a to i vážné hudby, divadelní představení, loutkářskou Chrudim, různé dílny, workshopy, trhy, hry dětí, aktivity pod širým nebem, . . . . . nebo jen pro setkání či odpočinek. Dnešní kino a hlediště je navíc jednostranně orientované, což omezuje využití. Prostor by měl být řešen volně. Tak aby při akcích mohl být využit celý velkorysý volný prostor, aby kromě soutoku a kulisy doprovodné zeleně vodotečí mohla být využita i kulisa krásné fasády a samotný objekt muzea. Důležité asi je, aby prostor maximálně komunikoval s muzeem. Prvky vybavenosti a nábytku pro potřeby kulturních akcí by měl být maximálně mobilní a flexibilní. Stejně jako architektura různých dočasných scén utvářená na míru konkrétním představením. Flexibilita využití prostoru, je především v jeho volnosti.
Řešení by mělo být maximálně ohleduplné pro historické dědictví města, přírodní hodnoty místa, mělo by být ohleduplné vůči navazujícímu objektu muzea i navazujícím vodotečím, stejně tak k návštěvníkům a lidem. Prostor by měl být lépe dostupný, měl by být lépe a bezbariérově začleněn do provozních vztahů města. Měl by být přístupný nejen z Poděbradovy ulice, ale i podél jednoho z mála přírodních břehů řeky ve městě od mostu z ul. Podfortenské.
S ohleduplností souvisí i hluk při pořádání koncertů nezávislé scény. Souvisí tím vážněji, pokud by koncerty měly být pravidelné, případně vytvářet nějakou novou tradici. Což by bylo fajn. K tomu by si rovněž měli říci své lidé bydlící v okolí. Pro koncerty nezávislé scény by mohlo být vytvořeno odpovídající zázemí na Janderově, který nabízí i jiná měřítka návštěvnosti. Místo, kde jsou dnes podél řeky pole mezi Chrudimí a Slatiňany je jako stvořené pro velký městský park, který by oproti prostoru u muzea mohl být skutečně pro své parametry multifunkční. Mohl by nabízet takové aktivity a funkce, které veřejné plochy a parky uvnitř města, včetně tohoto u muzea, nikdy lidem nabídnout nemohou. Navíc cyklostezka z Chrudimi do Slatiňan je již dnes provozně problematická, kolizní a nebezpečná pro děti i jejich rodiče. Řešením by mohl být park Janderov rozkládající se mezi městy. Snad by přispěl ke zdravému městu a životu v něm.
Zahradní trakt muzea je dnes zničen letním kinem a nedůstojným sociálním a občerstvovacím zázemím. Problémem požadavků a zadání města i velkým nedostatkem řešení zatím zpracované studie ateliéru K2 vidím především v parkování. Pokud by se realizovala studie, bude prostor před zahradním průčelím zničen parkovištěm. Je vcelku jedno, jak moc je řešení nápadité, či jak se parkovišti či dopravě v klidu v tomto případě říká. Je to zkrátka velká zpevněná plocha pro auta, daleko větší než ta dnešní škaredá a asfaltová. Jaké jsou dnes potřeby parkování a jak velké je místo, kde dnes auta parkují? Jaká je návrhová kapacita nového parkoviště, padesát až sto parkovacích míst? Kde budou stát auta, když bude za muzeem akce? Když zde při akci nebudou, musí zde být potom? Jak je možné, že to dnes nějak funguje? Určitě byl prověřen dnešní stav a potřeby. Např. v Lázeňské ul. se nabízí stání třeba na parc. č. 49/1, necelých dvacet míst. Dnes za muzeem parkuje kolem dvaceti aut.
Prostor za muzeem by neměl primárně fungovat jako parkoviště a místo pro dopravu v klidu. Měl by být veřejným prostorem a především městskou zelení. Měl by být prostorem, který navazuje na zahradní průčelí. Prostorem pro lidi, ne pro auta. Parkování, jak je navrženo studií, přetrhává kontext parku a muzea. Tedy to, o co se projekt snaží. Pohledový ani provozní kontakt mezi muzeem a parkem prý nebude dotčen. Vizualizace pohledu od muzea ukazuje, jak velká je i přes rastr dlažeb zpevněná plocha určená pro parkování! Ten obrázek hovoří za vše. Problém je jak ve velikosti plochy, tak v materiálu.
Jak bylo někde při popisu návrhu řečeno, parkoviště má být prý novým nádvořím muzea. Bohužel objekt muzea má již svou a celkem jasnou stavební typologii, nádvoří je stále ještě tam, kde má být a zahradní průčelí také. S parkováním je to asi podobné, jako kdyby lidi nestáli s auty před domem, ale parkovali si miláčka v zahradě, pěkně před terasou rovnou u bazénu s grilem. Při společně stráveném pikniku by ho mohli různě rozmazlovat a hýčkat, třeba projížďkou po zahradě či společným mytím v bazénu. Je to úplně stejné, jako kdyby třeba před zahradním průčelím zámku ve Slatiňanech nechal památkový ústav vybudovat nějaké nápadité parkoviště. Dost možná, že tam patří a památkáři se budou chrudimskou argumentací inspirovat. Návštěvník by v klimatizovaném autě v příjemném prostředí zahradního parteru upíjel kávu udělanou v nové zámecké kavárně, kochal by se výhledem na park a do zámku či na zámecký koncert by to měl coby dup. Za příplatek by se pak mohl projet parkem.
Navržené parkoviště je jako stvořené třeba pro revival legendárních autokin Drive-in Theather. Architekti se možná vydali ve stopách Hollingsheada, který si na kapotu přimontoval projektor Kodak a promítal na plátno napnuté mezi stromy. Možná, že někdo bude chtít sedět třeba při koncertu vážné hudby či divadelním představení vedle kamaráda BMW nebo kamarádky Audinky, nebo vedle svého přítele Medvídka či milenky Škodovky a společně brčkem upíjet olej či fridex, který obsahuje účinné inhibitory koroze pro ochranu chladicího systému, což je důležité pro metabolismus jak v létě, tak v zimě. Možná by zde mohla vzniknout mycí linka, aby se lidé i auta vraceli domů čistí. Možná by v sále muzea ladil tematicky s venkovním parkovištěm pouťový autodrom.
Téměř na každém kroku po chrudimských nábřežích Vás dnes doprovází auta. Je to silně omezující. Stačí se projít s dětmi kolem řeky. Autům je dáván ve městě čím dál větší prostor, aniž je uspokojivě vyřešen stávající provoz. Argument, že ve městě bez aut nelze žít, tedy že se musím dostat autem všude a tam ho taky nechat, aby město nebylo mrtvé, je pro udržitelnost jakéhokoli města a života ve městě dnes na pováženou a trendy začínají být malinko jiné. Řešení není dobrým příkladem ani pro tzv. zdravé město, s kterým Chrudim neustále operuje. Aut jak to tak vypadá, bude dle ambicí a předpovědí automobilek přibývat – je to zkrátka "jen" byznys. Cenných ploch zeleně ve městě ne, rozhodně ne tak rychle, pro zeleň a veřejná prostranství chybí tak výkonné výrobní linky. Lidé, udržitelnost jejich života ve městě, fungování institucí a především zeleň by neměla být rukojmím aut a loby s tím spojené. Lze se jen ptát, jak přínosné je pro životní prostředí města auto a jak mu v životě budeme vycházet vstříc.
Vlasta Koupal
