Z jednání s tímto státním podnikem vyplynulo, že odkup turistické atrakce není možný, protože Lesy ČR nechtějí mít cizí majetek uvnitř svých lesních ploch. Zastupitelstvo města proto od záměru koupě ustoupilo. „Už jednáme o dlouhodobém pronájmu,“ potvrdil slatiňanský místostarosta Stanislav Šťastný.

„K zámku stavba náležela do roku 1945. Nyní je bezprizorní, nemá parcelní ani jiné evidenční číslo. Přestože není Kočičí hrádek majetkem města Slatiňan, je chvályhodné, jak se postavilo do role správce objektu ,“ uvedl kastelán Státního zámku ve Slatiňanech Jaroslav Bušta.

Ze vzpomínek na dobu covidovou:

Miniaturu pro své děti ji nechala vybudovat hraběnka Vilemína Auerspergová. Doba výstavby je obvykle udávána mezi lety 1898 a 1901, nicméně hraběnka už v roce 1896 psala svému otci dopis, v němž uvedla, že se svou vychovatelkou navštívila „Katzenburg u Chrudimi“. Z toho lze usuzovat, že je objekt starší, než se obecně tvrdí. 

Když Auerspergové vymřeli, zdědil sídlo Karel Trauttmansdorff. Na základě Benešových dekretů byl majetek v roce 1945 zabaven a Trauttmasdorffové se vystěhovali do Rakouska.

Letos na jaře město muselo přistoupit k další opravě vyhledávané turistické atrakce, která stojí v lese na skalce z křemence. V době covidového lockdownu byl totiž Kočičí hrádek víc než jindy vyhledáván výletníky, a to se podepsalo na poničení jeho fasády. Rekonstrukce si vyžádala investici kolem 70 tisíc korun.

„Byli jsme tehdy zklamaní, když jsme viděli, jak je obehnán páskou a děti nesmějí dovnitř. Ale chápeme, že opravy byly nutné,“ řekla čtyřicetiletá Veronika z Hradce Králové s tím, že výlet s dětmi naplano neskončil, protože málokteré město se může chlubit takovým množstvím turistických atrakcí jako Slatiňany.

„Ano, koně z hřebčína nám všechno vynahradili,“ dodala s úsměvem.

Letošní oprava spočívající převážně v nových nátěrech, tradiční červené, bílé a zlaté barvě, nebyla až tak rozsáhlá ve srovnání s rokem 2012, kdy Kočičí hrádek utrpěl velkou ránu po útoku vandalů. Ti se pokusili strhnout střechu věžičky a házením kamení objekt poškodili tak, že na zdech stavby vznikly hluboké praskliny.

Návštěvníci hrádku tehdy nelibě nesli, že špice hradních věžiček byly oranžové, zatímco dřív byly červené. Nyní už se s podobnými experimenty nepočítá a barva zůstává v duchu tradice.