Asi stěží půjde tak nabitý program za sobotu stihnout, ale tak je to v našem městě poslední dobou obvyklé. Jedna akce střídá druhou a milovník památek, kultury a sportu aby se z toho zbláznil a na návštěvnosti je to znát.

Jedni tvrdí, že některé akce na náměstí nepatří a argumentují, že gumy pneumatik jízdních kol odírají dlažbu a pískovec schodů širokých, že hasiči, kteří také mají své výročí a chtějí se blýsknout se svými stříkačkami před kostelem a u kašny, tam nemají co dělat a co teprve ta závodní auta, která prý také ničí naši chrudimskou, kdysi za války druhé naštípanou a vydlážděnou, krásně leskle ošlapanou a za deště se šeděmodře lesknoucí  a vonící žulovou dlažbu, tak že nám ji ošlapou a odřou a vůbec. Podnikají ankety, co jako na náměstí patří a co už ne, ale nejdřív napíší svůj názor, aby jako myšlenkově nasměřovali ty kteří nevědí, protože oni vědí, co na náměstí patří a co ne.

Protože je to tak, že my-tedy oni- si naše krásné a historické městské centrum ničit nedáme! A co tanečníci v krojích, kteří mají okované vysoké kožení holínky, nebo  – nedej bože – že by na náměstí vjel okovaný kůň. Kolik takových dnes neslýchaných akcí už to náměstí zažilo!

Chtělo by to jednoho z této vševědoucí partičky vybavit pravomocí a kamerovým systémem a za bakšiš by nám naše krásné a historické centrum hlídal, seděl by u monitoru a jak by něco nekalého zpozoroval, tak by volal městské policajty. A ani by se nemusel představovat, jsou tam na anonymy zvyklí a připravení po takovém telefonátu zasáhnout.

Dokonce mám takový dojem, že anonymita těchto chrudimských anonymů už se stává překážkou pro pořádání některých kulturních i jiných akcí a že tito skorolidi schovaní za svou masku anonyma úmyslně a netolerantně škodí.

Člověk, který se někdy vypravil do světa, jistě viděl různé akce v historických centrech, například v Itálii, a určitě se nestalo, že za oknem a skryt za záclonou čekal anonym na desátou hodinu, aby na ten neslýchaný přečin upozornil policii.   Ivan Baborák, výtvarník